K čemu je dobrá umělá inteligence? Třeba k tomuhle. Existují lidé, kteří trpí těžkými depresemi, které jim dělají ze života peklo a které těžce dopadají i na jejich okolí. Příčina je chemická, neodstraníte to žádným cvičením, pravidelným životním rytmem ani vystoupením komiků. Sebevražda je nakonec celkem pochopitelné řešení. Jenže dnes už také existují léky, které to zmírňují, takže ti lidé mohou normálně žít. I jejich okolí.

Jenže to má i druhou stránku. Nadužívání. Předepisování antidepresiv lidem, kteří by to vlastně nepotřebovali. Závislosti. Poškození. A samozřejmě výrobci tlačí, aby se užívalo více a více. Můžete to kritizovat, ale to vám nepomůže v konkrétních případech. Je to opravdu zapotřebí? Hrozí vznik závislosti?

Přitom různá antidepresiva už braly miliony lidí. O každém z nich je zaznamenáno, k čemu to vedlo. U nového pacienta by se tedy dalo s vysokou pravděpodobností odhadnout, jaký je optimální postup – čistě na základě statistiky. Podívat se na výsledky těch, kteří mu jsou v různých směrech nejpodobnější, jak na ně zabraly různé postupy. Jenže nemůžete chtít, aby lékař projížděl různé databáze, počítal korelace, konstruoval koeficienty a podobně. I kdyby to uměl, nemá na to čas. Tak se prostě spolehne na svoji intuici, často ovlivněnou tím, že byl na nějakém školení organizovaném výrobcem preparátu.

Na pár místech se už ale rozbíhá jiný postup. Lékař požádá o pomoc umělou inteligenci, ta během chvilky najde databáze, zpracuje neuvěřitelné množství dat a poskytne podklady. Použije model, který dali dohromady profesoři na fakultě s profesionálními matematiky. Více lidem se tak dostane pomoci a riziko závislosti či jiných problémů prudce klesne. Možnost manipulace umělou inteligencí je přitom omezená, protože existuje několik konkurenčních umělých inteligencí.

Není to skvělé? Je to skvělé.

(zdroj: petrhampl.com)