Jméno Ayaan Hirsi Ali nejspíš znáte. Odpadlice od islámu, propagátorka skutečných západních hodnot jako osobní svoboda, demokracie a racionalita. Už řadu let se musí skrývat, protože se jí islámští fanatici snaží zabít. Přesto (nebo možná právě proto) produkuje spoustu hodně zajímavých textů.

Tentokrát jsem se začetl do její knihy Z područí islámu, která není o filosofii ani vztazích civilizací, ale v níž Ayaan vypráví o svém osobním životě. O svém dětství. O rodině, ve které vyrůstala. O svých rodičích, sourozencích, bratrancích a dalších členech klanu. A také o jejich rodinách. Obyčejné příběhy ze světa těch muslimů, kteří cestují po celém světě, a řada z nich má britské občanství.

Čtenáře asi nepřekvapí, že je to svět neustálého násilí, záchvatů vzteku a toho nejhoršího proklínání. Ale taky svět nezájmu a zanedbávání, kde nikdo není za nic odpovědný. Rodiče se nezajímají o své děti, nanejvýš je čas od času surově zmlátí pod vlivem nějakého momentálního impulzu. Manželé se v zásadě nezajímají o své manželky (kromě kontroly, jestli dodržují všechny pravidla chování cudné ženy).

Neexistuje nic jako péče. Neexistuje nic jako závazky. Otec se rozvede s manželkou pár dnů po narození dítěte a nechá ji zcela bez prostředků. Někdo jiný zase manželku fakticky opustí, nechá ji hladovět a odjede na několik let. Ale kdyby mu byla nevěrná, vrátí se, aby jí podřízl. Jejich okolí to bere jako něco normálního.

Zkrátka, vztahy tam vypadají tak, že by to i v naší atomizované západní společnosti bylo pokládáno za nemyslitelné.

Na Západě mezitím kolují báchorky o tom, že muslimská žena se sice musí podřizovat, ale je o ni postaráno a že muž o ni pečuje a přebírá za ni odpovědnost. Jsou to ale jen naše báchorky, které vyjadřují naše západní touhy. Islám takové touhy nemá. A pokud se tam náhodou někdy vyskytnou, přicházejí ze západních zdrojů.

(zdroj: petrhampl.cz)