Tak zase čtu článek o incelech, tedy o mužích, kterým se nedaří najít sbalit holku (involuntary celibate – nedobrovolný celibát). Už mě to fňukání nebaví. Každý byl přece někdy incelem. Nebo skoro každý. Myslíte, že já jsem v osmnácti letech nebyl ten nesmělý brýlatý intelektuál, který záviděl šikovnějším klukům?

Muži na sobě prostě musí pracovat. Někdo se stane bohatým, někdo dobře vypadá, někdo boduje solidností a spolehlivostí a někdo se naučí říkat ženám, co chtějí slyšet. Ne nadarmo dosahuje mužská sexuální atraktivita vrcholu až kolem čtyřicítky. A jestli má někdo problém se to naučit, jsou na to kurzy. Neexistují oškliví muži, jenom nezajímaví. Má snad Václav Klaus mladší nouzi o obdivovatelky?

Samozřejmě, že čistě biologicky to funguje tak, že naprostá většina žen se zaměří na pár nejatraktivnějších mužů. Ve studentském kolektivu to pak může dopadnout tak, že několik největších borců dostane postupně do postele většinu spolužaček a jiní si zase nevrznou. Ale v dalším životě je to jinak. Navzdory vší emancipaci je dost žen, co nechtějí být každý večer samy s kočkou a doufat, že jednou ročně bude volno v posteli toho borce. Stačil by někdo poctivý, solidní, kdo se nechce nechat živit, není alkoholik, používá deodorant a je schopen předstírat trochu romantického zájmu (a kdyby se jednou ročně místo v posteli toho borce uvolnilo, některé to zvládnou i jako vdané). A naopak, někteří muži se musí smířit s tím, že se jejich milenkou nestane Anna Netrebko, ale to neznamená, že by nemohl vést celkem spokojený život s nehezkou ženou. Stojí to ale za tu námahu? To je skutečná otázka.

Naprosto smrtící pak je, když incelové vytvářejí subkultury a navzájem se utvrzují ve fňukání. Skoro přemýšlím o tom, jestli by to nemělo být trestné (nadsázka). Nebo jestli by neměl být na střední školy zařazen nepovinný předmět Techniky balení holek. Určitě by to snížilo počet masakrů na školách víc než omezování zbraní.

(zdroj: petrhampl.com)