Byly doby, kdy se vystavovaly hlavy nepřátel napíchané na kůly. Adolf Hitler tu tradici obnovil (trochu kultivovanějším způsobem), když vystavoval zničené sovětské tanky. Teď na to navázala ukrajinská vláda, s nadšenou pomocí vlády české. Budiž.

Jenže něco ukázat zapomněli. Obrázky zabitých ukrajinských kluků (možná už jich je výrazně přes 100 tisíc). Obrázky jejich plačících rodičů. Obrázky holek, které se nevdají, protože v jejich generaci nebudou muži. Mapy prázdné země, ve které nebude mít kdo žít. Chápu, že naši válečníci zběsile nenávidí Rusy, ale proč jim není líto aspoň Ukrajinců.

Obávám se, že to dobře vystihuje podstatu fráze „nenecháme vás padnout“. I kdyby válka skončila v příští minutě a ukrajinská vláda dosáhla všech svých cílů, ten národ už je zničený. A kvůli čemu? Nikdo jim nechtěl brát vlastní stát, nikdo jim nechtěl bránit mluvit ukrajinsky, nikdo jim nechtěl brát jejich životní styl… umřeli za právo mít na svém území rozmístěné americké rakety a za právo vyčistit od Rusů Donbas, kde stejně nikdo z nich nechtěl žít. Opravdu to stálo za to? A opravdu stojí za to v tom pokračovat?

Takhle jsme je nenechali padnout. Vzpomeňte si na to, až tu stejnou frázi znovu uslyšíte od českého premiéra.

(zdroj: petrhampl.com)