K volbám ve Francii předkládám pár myšlenek autora píšícího pod jménem Titus Techera. Dle mého názoru je to nejlepší nebo jeden z nejlepších komentářů, jaký se v anglosaském světě objevil.

Volby především ukázaly, že definitivně skončila éra „normálních“ politických stran. Desítky let byl francouzský politický život určován soupeřením jedné velké levicové strany a jedné velké pravicové strany. Dnes jejich postavení odpovídá českým Zeleným. Skoro každý zná název té strany, ale nikdo nečeká, že by mohli přelézt jedno procento. A taky nepřelezou.

Za druhé. Macronova volební mašinérie funguje impozantně. Prezident, kterého před dvěma lety všichni odepisovali, směřuje k jasnému vítězství.

Za třetí. Macron nemůže kandidovat potřebí, takže lze předpokládat, že ho za čtyři roky nahradí protisystémový kandidát (Titus Techera sází spíše na Zemmoura než na Le Penovou).

Moje doplnění:

Ty skupiny, které vytvořily Macrona, mohou za čtyři roky vytvořit další superhvězdu, která ho nahradí.

Výsledek Erica Zemmoura je zklamáním. Prudký pokles preferencí, jaký se mu stal v posledních týdnech před volbami, nebývá důsledkem toho, že by voliči tak rychle měnili názor. Spíš půjde o zhroucení vnitřní organizace kampaně, spory uvnitř týmu, došly peníze apod. Dost možná, že důsledek toho, že jeho strana Reconquete” byla založena nedávno a ještě nefunguje, jak by měla.

V každém případě přinesl Zemmour do francouzské, a vlastně i evropské, politicky úplně nový styl. Spojení „brutální upřímnosti“ s obrovskou kultivovaností, vzdělaností a vybraným chováním. Vlastně taková alternativa vůči stávající alternativě, s perspektivou oslovení vyšších středních tříd. Souhlasím, že budoucnost patří spíš tomuto stylu než úzké zaměření na nejnižší vrstvy, jaké je dosud pro populistické strany typické. Souhlasím s Titusem, že budoucnost může patřit Zemmourovi. Ale postavil bych vedle něj ještě druhé jméno. Neteř Marine Le Penové Marion Maréchal Le Pen je rovněž zemmourovskou postavou.

(zdroj: petrhampl.com)