“Přes všechny brexitářské řeči o “převzetí kontroly” se zdá, že politický establishment po Brexitu nemá žádnou kontrolu nad děním v zemi?,“ píše Thomas Fazi na Unherd. A logicky se ptá: Proč jsme vlastně vystupovali z EU, když stejně všechno řídí tržní síly?

V českém prostředí vám někteří řeknou, že z EU máme vystoupit právě proto, abychom dali větší prostor tržním silám, které o nás budou neomezeně rozhodovat. Že prý, když se zruší veškeré předpisy a staneme se hříčkou tržních sil, budeme na tom lépe. Tak to zaznívá od Svobodných nebo třeba z Institutu Václava Klause. A od všech ostatních, podle nichž má být Evropa jedním obrovským volným trhem.

Vytváří se tak dojem, že existují jakési dobrotivé tržní síly, které o nás budou pečovat. Nebo dojem (stejně falešný), že volný trh je něco jako fyzikální zákony. Když odmítneme respektovat volnou hru tržních sil, stane se nám prý něco příšerného – podobně jako bychom nerespektovali fyzikální zákony a zřítili se do propasti.

Je dobré tento podvod vyjasnit a uvést na pravou míru. Směšuje totiž minimálně dvě různé záležitosti. Za prvé. Samozřejmě, že existují určité zákonitosti. Když budou špagety drahé a rýže levná, budou jíst lidé více rýže a méně špaget, než kdyby byly levné špagety. Chudí se budou cenou řídit více než bohatí. S tím musíme počítat a s tím musí počítat každá vláda.

Jenže stejně často tím neoliberálové myslí, že manažeři korporací, bank a investičních fondů se z nás snaží vymačkat maximum peněz. Že tak dělají bez ohledu na následky, jaké to na nás bude mít. Podřídit se takovému volnému trhu je stejně špatné jako podřídit se vojenskému napadení. Od toho si platíme vládu, aby nad takovými tržními silami zvítězila. Hrubou silou nebo lstí. Ale podřídit se tržním silám je neslučitelné s myšlenkou samostatného národního státu.

(zdroj: petrhampl.com)