Teze první:
SVOBODA PROJEVU JE ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÁ PRO PŘEŽITÍ SPOLEČNOSTI A CIVILIZACE

Nejde o nějakou rozinku typu zlevněného jízdné ve vlaku, kterou si můžeme dopřát nebo odříct. Je to první a naprosto zásadní věc.

A to v první řadě svoboda politického projevu. Historická zkušenost ukazuje, že třeba právo zobrazovat nahotu může být omezeno, aniž by to mělo negativní dopady na společnost. Ale svoboda diskutovat o politických a společenských záležitostech nikoliv.

Existují období, kdy nezbývá než svobodu projevu dočasně omezit. Ale mělo by se tak dít s bázní a s vědomím, že se jedná o naprosto výjimečné opatření. To se týká i ochrany osobnosti a dalších speciálních situací.

V naší době je to zvlášť naléhavé, protože jsme se dostali do kontaktu s predátorskou civilizací, která je o třídu silnější. Islamizace postupuje ve všech západních zemích a ani ti největší islamofobové nevědí, jak ji zastavit nebo dokonce přejít do protiútoku. Různá navržená opatření mohou islamizaci zpomalit nebo dokonce dočasně pozastavit, ale nikoliv zvrátit trend. Zatímco my jsem lépe vybaveni k budování společnosti a vytváření bohatství, muslimové jsou lépe vybaveni k dobývání a ničení. A naše technologie si mohou koupit stejně snadno, jako si kupují naše politiky a intelektuály.

V dějinách k něčemu takovému došlo již opakovaně a křesťanský svět pokaždé reagoval stejně – inovací. Vynašel technologickou nebo organizační novinku, která změnila poměr sil. Základní zbraní islámu je tupá houževnatost, základní zbraní Západu je vynalézavost.

Možnost vynalézat je ale plně závislá na možnosti diskutovat, zpochybňovat, přinášet nové pohledy. Potřebujeme detailněji porozumět psychologii islámu, příčinám jeho stability a jeho mechanismus dobývání. Pak teprve budeme schopni najít protijed. V normální svobodné společnosti by byl Martin Konvička nejváženějším učencem v zemi, a v Evropě by byly desítky ústavů, kde by byl islám zkoumán bez jakéhokoliv přikrašlování a Konvičkovy myšlenky rozvíjeny nebo i třeba vyvraceny.

Pokud bude i nadále platit, že každý postpubertální aktivista může kohokoliv zakázat nebo mu jinak zabránit v účasti ve veřejné diskuzi, jsme ztraceni.

Teze druhá:
SVOBODA PROJEVU ZNAMENÁ SVOBODU POHORŠUJÍCÍHO A NEBEZPEČNÉHO PROJEVU

Nikdy v dějinách se neobjevil spor o to, jestli někdo může lichotit panovníkovi. Takovou svobodu projevu mají i v Severní Koreji. Kvůli tomu revoluce nevypukaly. Spor o svobodu projevu je výhradně sporem o to, zda je možné říkat nebezpečné věci. Jestli je možné zpochybňovat vžité představy. Jestli je možné hlásat rebelské věci, které rozvrací společenský řád. Jestli je možné zesměšňovat to, co je pokládáno za vědecky prokázané. To je skutečná svoboda projevu!

Paní poslankyně Langšádová v televizní debatě s Jiřím Ovčáčkem před časem požadovala cenzuru soukromých e-mailů. Vysvětlila, že ona je pro svobodu (samozřejmě), ale potom cosi ukázala na obrazovce a doplnila: „Ale tohle přece nemůžeme tolerovat!“ Přesně o tom je svoboda projevu – že musíme tolerovat i to, co paní Langšádovou (nebo třeba Hampla) vytáčí k nepříčetnosti.

Jan Hus byl upálen za to, že hlásal věci, které v důsledku rozvracely společenský řád. A konec konců, stejně tomu bylo se dvěma postavami, které stojí u kolébky naší civilizace – Platon a Ježíš Kristus. Oba byli popraveni za šíření fake news, tedy za propagaci názorů, které byly pokládány za extrémistické a podvratné.

Jak se tedy bránit proti šíření nepravd? No přece pravdou? Když vláda před občany tají, kolik přijímá migrantů a jakých, pochopitelně vytváří podhoubí k šíření fám. Když bruselská byrokracie tají, jaká opatření připravuje, vytváří tím podhoubí k šíření dalších fám. Když organizátoři velké demonstrace tají, kdo vše připravuje a platí, opět tím vytváří prostor pro fámy.

Před pár týdny jsem se účastnil přednášky Mila Yiannopoulose, což je dnes asi nejzakazovanější člověk v západním světě. Byl doživotně vyobcován z desítky sociálních sítí, jsou mu zakázány i platební služby, a když měl přednášet na univerzitě v Berkeley, radikální studenti zapálili budovu. Myslím, že Knihovna Jiřího Mahena může být ráda, že z mé chystané přednášky vyšla tak snadno. Mít tu silnější Antifu, kdo ví, jestli by ještě stála.

Na Milovi je zajímavé to, že neříká nic šíleného, co by nemohlo zaznít třeba od amerického prezidenta. Mluví o civilizační krizi, nepřijatelnému omezování občanských svobod, postupující islamizaci a nutnosti bránit Západ i západní způsob života. Proč je tedy terčem takových útoků? Protože svou práci dělá dobře! Protože jeho strhující projevy poslouchají miliony lidí, bez ohledu na varování, že se jedná o projevy extrémní, xenofobní a všechno ostatní-fobní.

Tak si říkám, že i ty zákazy, kterým čelím já, jsou vlastně takovým oceněním. Možná by mě z knihoven nevykazovali, kdyby moje kniha nepřekonala hranici bestselleru, a kdyby moje příspěvky nečetly desetitisíce lidí.

Jenže ve skutečnosti to není o jednom spisovateli. To, co sluníčka nedokážou snést, je existence inteligentního publika schopného číst v cizích jazycích, zjišťovat situaci a porovnávat argumenty. V jejich představě světa existují jen vznešení elfové mechanicky přebírající bruselskou propagandu (což má být doklad vysoké inteligence), a proti nim primitivní náckové s IQ pod 80. Zjištění, že vlastenecká opozice sestává z lidí podstatně vzdělanějších a informovanějších, než jsou oni sami, to je pro ně nesnesitelné. Už jen tím, že existujete, tím rozbíjíte jejich představu o světě. A to se neodpouští.

(pokračování jindy)

(zdroj: petrhampl.com)