Svým způsobem má pravdu. Česká republika je totiž v rámci Evropské unie jediná, kde může být nejvyšší státní zástupce vládou odvolán bez udání důvodu. A je v této souvislosti lhostejné, zda si kabinet při tomto počínání nějakou záminku formálně najde. Pochopitelně návrh na odvolání nemůže podat libovolný ministr, ale pouze šéf resortu spravedlnosti. V souvislosti s Pavlem Zemanem se podobný krok od Jiřího Pospíšila čekat nedal. Jeho nástupce Pavel Blažek naopak cítil potřebu zmiňovanou možnost Zemanovi veřejně, byť nepřímo, připomenout.  

Pokud narážel na to, že si od něj nenechá diktovat, koho má jmenovat novým pražským vrchním státním zástupcem, potom princip obsazování významné funkce úplně nepochopil. Návrh totiž podává právě nejvyšší státní zástupce. Ministr spravedlnosti mu buďto vyhoví, nebo jeho kandidáta odmítne. Znamená to, že on sám nikoho vybírat nemůže. Nástupce Jiřího Pospíšila tak nemá možnost dosadit místo odvolaného Stanislava Rampuly člověka, který by si počínal podobně při dohledu nad vyšetřováním závažných kauz, které mají souvislost s politikou. Rampula přihlížel tomu, jak se například otálí s právní pomocí vyžádanou ze zahraničí, nebo jak liknavě probíhá vyšetřování některých případů a podobně.  

Z tohoto úhlu pohledu tak nečekané Pospíšilovo odvolání postrádá smysl. Vzhledem k vyřčeným slovům o nadřízenosti ministra spravedlnosti je tomu naopak. Není náhodou, že s nástupem Pavla Zemana do funkce nejvyššího státního zástupce se dalo do pohybu vyšetřování podezřelých nákupů typu letadel CASA. Proto je jeho osoba klíčová. Pokud bude z postu odvolán, nebo bude znechucen natolik, aby sám rezignoval, potom reálně hrozí návrat do zajetých kolejí. V nich jednotlivé „citlivé“ případy mohou vyznívat do ztracena. Ostatně docházelo k tomu v minulosti, byť selským rozumem měřeno, tomu mělo být naopak.  

Výměna v křesle ministra spravedlnosti je potom zajímavá ještě z dalšího důvodu. Tím jsou připravované změny v zákonu o státním zastupitelství. Ty měly zajistit, aby tato sféra byla výrazně odstíněna od politického vlivu. Mělo toho být dosaženo také jiným způsobem jmenování státních zástupců do klíčových pozic, možností jejich odvolání, zjednodušením celého systému zrušením vrchních státních zastupitelství a v neposlední řadě vytvořením speciálního protikorupčního útvaru. Ten měl řešit ty nejzávažnější případy a do jeho práce by podle návrhu nemohl prakticky nikdo zasahovat.  

Nový ministr spravedlnosti Pavel Blažek v této souvislosti prohlásil, že je důležitá vyvážená kontrola a že o připravovaných změnách se ještě povede složitá debata. Dá se to vyložit také tak, že zmiňované úpravy dříve nebo později budou smeteny ze stolu a nezávislost systému státního zastupitelství na politické moci se neposílí. Přitom právě pokud možno co nejrychlejší jmenování nového pražského vrchního státního zástupce a s tím související obsazení klíčového postu jeho prvního náměstka by měly spolu s novelou příslušného zákona patřit k nejdůležitějším úkolům Pavla Blažka. Jak se k nim postaví, na tom se ukáže, zda skutečně naváže na dosavadní práci Jiřího Pospíšila. Z Blažkových dosavadních výroků i z bonmotu, že si bude počínat tak, aby ho nepotkalo to, co Pospíšila, nelze kontinuitu očekávat.  

Mimo jiné se tím může protáhnout určité provizorium na pražském vrchním státním zastupitelství, což by mohlo ovlivnit další vývoj vyšetřování kauz typu nákupu letadel CASA pro českou armádu. Přitom v tomto jednom jediném případu by se způsobená škoda měla přiblížit částce, kterou požadoval Pospíšil pro svůj rozpočet navíc a kvůli čemuž byl oficiálně odvolán.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.