Soudci tak potvrdili to, co se dopředu očekávalo. Znění prováděcího zákona sice umožňuje nejednoznačný výklad, ale měl by být použit ten, který nepopírá základy matematiky i selského rozumu. Procento chybných podpisů ve dvou vzorcích nelze zkrátka sčítat, ale musí se vypočíst jejich průměr. Ostatně u soudu zaznělo, že kdyby kandidát předložil sto padesát tisíc podpisů a v prvním vzorku by bylo 48% chyb, ve druhém 53%, potom by podle logiky úředníků z ministerstva vnitra neměl být uznán jeden jediný podpis. Což na první pohled vypadá nesmyslně. Reálně by se v celém souboru mělo vyskytovat kolem poloviny chybných podpisů.  

V případě sto padesáti tisíc by to mělo bohatě stačit na splnění zákonné podmínky, kterou je hranice padesáti tisíc. Jana Bobošíková se sice přes stovku tisíc nepřehoupla, ale počet nevyhovujících podpisů nebyl tak velký, aby posunul výslednou sumu pod padesát tisíc. V případě Tomia Okamury a Vladimíra Dlouhého by nepomohl ani soudem upřesněný postup. Proto nebyli vráceni zpět do hry. Proti tomuto verdiktu neexistuje možnost odvolání. Znamená to, že se v pátek budou losovat čísla pro devět kandidátů.  

Neúspěšní uchazeči se mohou obrátit na Ústavní soud. Není však pravděpodobné, že by jim vyhověl vydáním nějakého předběžného opatření, které by prezidentskou volbu oddálilo. Pochopitelně to nevylučuje možnost, aby Ústavní soud dospěl k závěru, že některé části legislativy upravující výběr hlavy státu občany mohou být v rozporu s ústavním pořádkem země. Potom by zákonodárci sporné pasáže museli uvést do patřičného souladu. Podobné úvahy jsou v tuto chvíli spíše teoretické.  

V praxi si lze například jen těžko představit, že by uspěli se stížností ti, kteří se ani nenamáhali dodat padesát tisíc požadovaných podpisů. Jak upozorňují právní experti, takovéto výhrady jsou podobné stížnosti, dejme tomu, patnáctiletého člověka, že nemůže volit, protože mu ještě nebylo osmnáct let. Historicky první přímá volba hlavy státu sice ještě neproběhla, ale už nyní se odhalují její slabá místa. A nejde o to, jaký zvolit výpočet, ale o daleko podstatnější věci.  

V souvislosti s podpisy konkrétně o to, jaký má smysl ověřovat, zda lidé objevující se na arších skutečně existují, když nelze reálně zjistit, zda listinu opravdu podepsali. Po zkušenostech z letošního roku by měli zákonodárci uvažovat o tom, zda nepoužít například rakouský model. Tedy snížit výrazně počet podpisů a zároveň požadovat jejich úřední ověření. Dalším problémem je hodnověrnost financování prezidentské kampaně. Ta je sice omezena limitem, ale není jasné, kdy a co všechno se do této sumy má započíst. Navíc porušení těchto pravidel stejně nezabrání v případném zvolení daného kandidáta. Maximálně postihne pokutou volební výbor, který musí zřídit každý uchazeč o prezidentskou funkci a který je za dodržování pravidel zodpovědný.  

To jsou nejasnosti, které mohou být vyřešeny v rámci změn prováděcího zákona. Po zvolení nástupce Václava Klause se mohou ukázat další problémy. Občany přímo vybraná hlava státu si může s pocitem silného mandátu vykládat ústavu svérázným způsobem. Přitom bude jen obtížně vedena k zodpovědnosti. Politikům se totiž podařilo vytvořit iluzi, že se při změně volby rovněž rozšířily možnosti prezidentova odvolání. V současné době může Senát na hlavu státu podat žalobu k Ústavnímu soudu kvůli velezradě. Stačí k tomu prostá většina. U přímo voleného prezidenta to může být nejenom kvůli velezradě, ale také kvůli hrubému porušení ústavy. Problém je v tom, že by žalobu musela v obou parlamentních komorách podpořit ústavní většina zákonodárců. Což není příliš reálné.  

Přechod od prosté senátní většiny k ústavní v obou komorách spíše snížil možnost odvolat hlavu státu v případě, že se rozhodne ignorovat ústavu. Což je problém výrazně větší, než nejasnosti kolem prezidentské volby, byť se o tom na veřejnosti příliš nediskutuje.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele