Konkrétně to znamená, že se státní dluh České republiky pomalu blíží hranici dvou bilionů. Už v současné době tak výrazně převyšuje plánované roční příjmy státního rozpočtu. Zjednodušeně řečeno, kdyby se všechny tyto finance nevyužily na nic jiného než na zaplacení dluhu, stejně by to nestačilo. Z pohledu fungování země i její důvěryhodnosti v zahraničí to není úplně důležité. Podstatná v této souvislosti je výška dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu. A toto číslo by v letošním roce mělo nepatrně překročit čtyřicetiprocentní hranici.  

Ve srovnání s většinou členských zemí Evropské unie to stále není žádný mimořádný výsledek. Vždyť například sousední Německo se dostalo nad 80 procent, Itálie nebo Řecko překračují stovku a k ní se blíží například Belgie nebo Portugalsko. Na příkladu Irska je pak zřejmé, že z nízkých čísel se dá relativně rychle dostat k těm vysokým. Zmiňovaná země se mohla v roce 2007 chlubit dvaceti pěti procentním poměrem dluhu k hrubému domácímu produktu, přitom už za tři roky se dopracovala k 95 procentům. Stačilo zhroucení trhu s nemovitostmi, které přivedlo do velkých problémů irské banky, na jejichž záchranu musel stát vynaložit značné sumy a země zabředla do dluhové pasti.  

Proto nelze vyloučit, že z nějakého jiného důvodu by se podobné problémy mohly v relativně nepříliš vzdálené budoucnosti týkat rovněž České republiky. Aby podobné riziko bylo sníženo, hodlá vláda v parlamentu prosadit zákon o rozpočtové zodpovědnosti, který bývá zjednodušeně označován jako finanční ústava. Jak už z úplného názvu vyplývá, měl by nastavit pravidla, která by nutila politiky chovat se rozpočtově zodpovědně. Pod tím si lze představit různé způsoby, jak zkomplikovat zvyšování dluhu. Má k tomu sloužit zavedení padesáti procentní hranice, nad kterou by zadlužení země v poměru k HDP nemělo stoupnout.  

V konfrontaci se současným stavem tak mají politici k dispozici ještě téměř desetiprocentní rozmezí, ve kterém mohou dluh zvyšovat. Byť by přitom museli plnit určité podmínky. Pohyboval-li by se dluh v intervalu 40 až 45 procent, musela by vláda zdůvodnit, proč tomu tak je, a zároveň navrhnout opatření, která by měla vést ke snížení deficitu. V rozmezí 45 až 48 procent by musel kabinet zároveň zmrazit minimálně tři procenta výdajů ze schváleného státního rozpočtu pro daný rok. Mělo by následovat snížení platů ústavních činitelů s výjimkou soudců a zmrazení mezd zaměstnanců ve veřejných službách a státní správě. V rozpětí 48 až 50 procent by musela vláda předložit do sněmovny návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu a rozpočtů nejrůznějších státních fondů. A pokud by se dluh přehoupl nad padesátiprocentní hranici, musel by kabinet požádat sněmovnu o vyslovení důvěry.  

Pochopitelně všechno to jsou zatím návrhy, které musí projít parlamentem. Navíc pro ně vláda potřebuje získat ústavní většinu. Takže se na podobě zákona o rozpočtové zodpovědnosti bude muset dohodnout s opozicí. Bude-li úspěšná, ještě to samo o sobě neznamená, že se země nebude dále zadlužovat. Jednak k hospodárnému chování není potřeba speciální zákon. Zodpovědné zacházení se státními penězi by mělo být samozřejmostí. Pokud není, potom existují nejrůznější triky, jak formálně vykazovat dluh v takové výši, aby odpovídal požadovaným kritériím. Hrozba snížení platů ústavních činitelů je může motivovat právě k takovémuto chování.  

Paradoxně stanovení limitů může brzdit skutečné reformy, které v delším horizontu mohou přinést výrazné úspory. Konkrétně v tom, že jejich zavádění přináší mimořádné náklady, které se do výše dluhu mohou krátkodobě negativně promítnout. V neposlední řadě může být hlavní motivací vzniku zákona o rozpočtové zodpovědnosti skutečnost, že nějaký typ dluhové brzdy mají v sousedních zemích. Tím, že by ji zavedla i Česká republika, zapadla by do této společnosti a zahraniční investoři a instituce by ji mohli vnímat jako stát, který bere problém zadlužení vážně. V ekonomicky nejisté době jsou totiž často důležitější nejrůznější gesta než skutečné činy.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele