Všichni zaznamenali ústup z politického výsluní a zároveň se v říjnu pokusí prosadit na regionální úrovni. Pokud by těmito lidmi vedené kandidátky uspěly v krajských volbách, mohli by se za určitých okolností stát hejtmany. Pochopitelně to není stejně prestižní post, jako být členem vlády, nebo jí dokonce předsedat. Zároveň nejde o bezvýznamnou funkci. Minimálně na život v daném regionu mají relativně velký vliv. V neposlední řadě nezmizí úplně z povědomí veřejnosti a pokud budou úspěšní, mohou se do velké politiky vrátit. Ať už v dalších sněmovních volbách, případně pokud by se v budoucnosti rozhodli kandidovat do Senátu.  

I když mezi třemi jmenovanými muži existují přece jenom velké rozdíly. Jiří Paroubek byl po volbách v roce 2010 nucen se vzdát nejenom premiérských ambicí, ale i křesla předsedy sociální demokracie. V poměrně krátké době se potom rozhodl opustit i její řady. Postavil se do čela nově zformovaného subjektu s názvem Národní socialisté – levice 21. století. Podle dosavadních průzkumů veřejného mínění jde o stranu, která se netěší velké přízni občanů. A jen těžko může v následujících týdnech dojít k zásadnímu posunu. Znamená to, že jeho šance na hejtmanské křeslo jsou velmi malé a pokud pronikne alespoň do krajského zastupitelstva, bude to moci považovat za úspěch.  

Bývalý vicepremiér a bývalý předseda KDU-ČSL Jiří Čunek je v trochu odlišné situaci. Z vysoké politiky byl nucen se stáhnou kvůli podezření z korupce. Vyšetřování tohoto případu vyvolalo rozpaky a bylo provázeno nejrůznějšími zákulisními tlaky. Nemalá část veřejnosti považovala Čunka za oběť nekalých praktik. Brala to jako daň, kterou musel Čunek zaplatit za triumf v senátních volbách. Po aféře si bývalý vicepremiér otestoval přízeň voličů ve volbách komunálních. Uspěl v nich a tím si ověřil, že ve zlínském regionu je celkem populární.  

Proto na něj lidovci účelově vsadili i ve volbách krajských, ve kterých by je mohl dovést ke slušnému výsledku. Nebylo by rovněž překvapením, kdyby bez problémů obhájil senátorské křeslo. Zároveň není pravděpodobné, že by ho případný úspěch mohl vynést do úzkého vedení KDU-ČSL. Čunek totiž získává body u voličů také populistickými výroky týkajícími se romské problematiky. Ostatně jeho účast na protiromské demonstraci ve Varnsdorfu, kterou pořádal za podvod odsouzený Lukáš Kohout, vypovídá o mnohém.  

Třetí z jmenovaných politiků je Jiří Pospíšil. Ten se dlouhodobě řadí k nejpopulárnějším představitelům ODS. Patří mu zároveň horní příčky žebříčku oblíbenosti tuzemských politiků. Tuto pozici si upevnil po překvapivém a nedostatečně zdůvodněném odvolání z postu ministra spravedlnosti. Právě v krajských volbách si může otestovat, nakolik se jeho popularita může promítnout do volebního výsledku. Pokud v Plzeňském kraji zvítězí, mohl by se stát jedním z mála hejtmanů za ODS. Což by mohlo znamenat obrat v jeho další kariéře, která se nyní může jevit jako cesta z politického výsluní. Byť to může znít paradoxně v souvislosti s tím, že Pospíšil je i nadále místopředsedou nejsilnější vládní strany.  

Jeho případný úspěch bude pochopitelně záležet na tom, jak silní soupeři se mu postaví. Dnes do 16 hodin musela být známa konkrétní jména. Do dvou týdnů pak bude definitivně rozhodnuto o tom, kdo splnil všechny podmínky a může se skutečně o přízeň voličů ucházet. Už nyní je zřejmé, že se Pospíšil nebude muset vymezovat vůči Vítu Bártovi. Ten vyhodnotil sílu Věcí veřejných i svoji situaci a v krajských volbách na Plzeňsku bojovat nebude. Jeho straničtí kolegové se o zázrak pokusí pouze v šesti z třinácti krajů. I když v tom ústeckém raději zkusí štěstí pod jiným názvem, konkrétně jako Nespokojení občané. 

Takovýchto lidí je v řadách voličů hodně, přesto není pravděpodobné, že by podruhé svoji frustraci přeměnili v podporu Věcí veřejných. Zda se vůbec voleb zúčastní a komu odevzdají svůj hlas, to lze jen těžko odhadnout.

Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty