Tím by nepřiznala vinu, ani by to neznamenalo, že nutně skončí před soudem. Pouze by umožnila, aby policie v kauze letadel CASA mohla dokončit svoji práci a státní zastupitelství vyhodnotit, zda shromážděné materiály jsou pro podání obžaloby dostačující. Pokud ne, bylo by její stíhání zastaveno. Pokud ano, mohla by se hájit před soudem. V průběhu trestního řízení existuje dostatek prostoru k předkládání nejrůznějších důkazů na obhajobu.

Poslanci by o její vině nikdy rozhodovat neměli. I když to svým způsobem mohou udělat. Umožňuje jim to příslušná pasáž ústavy, cituji: „Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.“ Konec citátu. Pokud by tudíž sněmovna Vlastu Parkanovou ke stíhání nevydala, kauza letadel CASA by z jejího pohledu definitivně skončila. A bylo by celkem lhostejné, zda by policie měla v ruce nezvratné důkazy prokazující její vinu.

Imunita zákonodárců však není vytvořena kvůli tomu, aby je chránila před případným trestním stíháním. Poslancům a senátorům má jednak umožnit, aby nebyli postiženi za své hlasování a projevy v parlamentu. Říká se tomu indemnita. Dále nabízí zákonodárcům možnost vyhnout se přestupkovému řízení. To v momentu, kdy mají pocit, že jsou kvůli svému politickému angažmá bezdůvodně šikanováni. Potom se jejich přestupkem zabývá mandátový a imunitní výbor.

A v poslední řadě má imunita zajistit zvláštní režim ochrany před trestním stíháním. Ne však v tom slova smyslu, aby byli poslanci a senátoři nedotknutelní a mohli si dělat, co chtějí. Obě parlamentní komory mají pouze možnost posoudit, proč k trestnímu stíhání dochází. Zda není zneužito například k tomu, aby se nepohodlní zákonodárci ocitli na nějakou dobu za mřížemi. Třeba v momentu, kdy je potřeba prosadit nějaký zákon a kdy nepřítomnost zmiňovaných poslanců by mohla pomoci snížit počet hlasů potřebných k jeho schválení. Rovněž má imunita sloužit k tomu, aby nebyla účelově kriminalizovaná opozice a podobně. Proto v ústavě existuje určitý ochranný mechanismus, který nejrůznějším excesům brání.

V případě Vlasty Parkanové nejde o účelovou a politicky motivovanou kriminalizaci, ale o snahu policie vyšetřovat jedno konkrétní podezření týkající se podivného nákupu letadel CASA. Je proto nesmyslné tvrzení Miroslava Kalouska, že s vydáním Vlasty Parkanové prakticky imunita ve svém současném pojetí přestává fungovat. Pokud má na mysli tu, která má chránit politiky před tím, aby nemohli být nijak vyšetřováni v souvislosti s podezřelými státními zakázkami, potom si nevšiml, že takto pojatou imunitu v českém právním řádu nemáme. Proto nemůže ani skončit.

Naopak na imunitě ve smyslu, o kterém jsem už mluvil, rozhodnutí o vydání Vlasty Parkanové nic nemění. Pochopitelně to nebrání v diskusi o tom, zda je její rozsah příliš široký, nebo naopak přiměřený. Ostatně se vede už řadu let a politici měli celou řadu příležitostí, jak ji změnit. Až na nepatrné výjimky týkající se přestupkové imunity k výrazným úpravám nedošlo. Právě rozruch kolem Vlasty Parkanové by mohl přispět k tomu, aby se vyjasnilo kvůli čemu je imunita v ústavě zakotvena. Ukazuje se, že většina zákonodárců to dobře chápe a podle toho rovněž vystupuje. To znamená, že nebrání policii v její práci a nezneužívá tento institut k tomu, aby své kolegy neodůvodněně chránili a bránili tak ve vyšetřování závažných podezření například v případech, kdy státní pokladna mohla přijít o stovky milionů korun. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty

Publikováno se souhlasem vydavatele