Podstatnější jsou jiné skutečnosti. První je ta, že se do dolní parlamentní komory dostalo hned sedm subjektů. Zároveň sociální demokracie zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1996, což jí velmi komplikuje snahu sestavit vládu. Výrazně to oslabuje pozici Bohuslava Sobotky v čele strany. Přitom Miloš Zeman systematicky přispíval k tomu, aby se křeslo předsedy ČSSD stávalo stále více vratkým.  

Když se to dá všechno dohromady, je jisté, že situace po předčasných volbách se neuklidní a politická scéna se nestane stabilnější. Což může pomoci Miloši Zemanovi nadále hrát dominantní roli a výrazným způsobem ovlivňovat vládu. Je to pro něj větší zisk, než kdyby SPOZ těsně překonala pětiprocentní hranici.  

To, že sociální demokraté spolu s komunisty nemají většinu a nemohou se dohodnout na vytvoření kabinetu, opět omezuje prostor pro manévrování při povolebním vyjednávání. Lze si jen těžko představit, že by Babišovo ANO nebo lidovci kývli na nějakou formu spolupráce s komunisty. Sociální demokraté by se zase neměli pustit do projektu, který by byl závislý na Úsvitu přímé demokracie. Znamená to, že většinová podpora pro vládu se bude hledat mezi 153 zákonodárci místo celkové dvoustovky. 47 je totiž součet mandátů, které by měli získat komunisté a představitelé Okamurova Úsvitu.  

Byť i v zúženém počtu bude mít sociální demokracie komplikovaný výběr. Jen těžko ČSSD nalezne společnou řeč s ODS nebo s TOP 09. Rusnokova vláda bez důvěry tak může spravovat zemi ještě po vánočních svátcích. Právě její existence přispěla k tomu, že se rozostřila jasná hranice mezi pravicovou vládou a levicovou opozicí. ČSSD ztratila po pádu Nečasova kabinetu jasně čitelného protivníka, což výrazným způsobem přispělo k jejímu relativně nízkému zisku.  

V konfrontaci s volebními výsledky to může až působit tak, že prezidentovo udržování u moci Rusnokovy vlády bez důvěry mělo za účel spíše oslabit sociální demokracii než pomoci SPOZ k lepšímu volebnímu výsledku. Ani několik měsíců mimo kabinet nepomohlo občanským demokratům k zastavení pádu až nebezpečně blízko k pětiprocentní hranici. Krizová situace zároveň ukázala, že současné vedení ODS úplně nepochopilo příčinu pokračujícího zmaru.  

Názorně to dokumentují slova úřadujícího předsedy Martina Kuby v reakci na to, že ho přeskočil pomocí preferenčních hlasů Jan Zahradník. Prý to pro něj nebylo překvapení, protože jde o bývalého velmi populárního jihočeského hejtmana. Právě lidé jeho typu by mohli vrátit občanským demokratům důvěryhodnost. Problém je v tom, že ODS pod vedením Martina Kuby takovéhoto kvalitního představitele umístila až na jedenácté, tudíž nevolitelné místo. Voliči dali svým kroužkováním občanským demokratům jasně najevo, jací politici mohou této straně vrátit důvěru. Budou-li stejně vyhodnocovat svoji situaci i v následujících letech, vypadnou definitivně z dolní parlamentní komory.  

Další pravicová strana si zase mohla ověřit, že je výrazně závislá na popularitě předsedy Karla Schwarzenberga. Nelze očekávat, že by v dalších volbách kandidoval. TOP 09 nemá moc času k tomu, aby si našla nového lídra. Takže česká pravice nemá před sebou zrovna optimistickou perspektivu, protož hnutí ANO za pravicový subjekt v tuto chvíli považovat nelze, byť ho tak veřejnost vnímá.