Měl to štěstí nebo možná spíš smůlu, že se stal první polistopadovým federálním ministrem vnitra. Vzhledem k aktivitám komunistické státní bezpečnosti bylo jeho nejdůležitějším úkolem zajistit, aby tato organizace nemohla aktivně pracovat proti nově se formujícímu demokratickému režimu. Prvním a logickým krokem bylo koncem ledna 1990 vydání rozkazu o zrušení státní bezpečnosti a o převedení jejich příslušníků do zálohy.
Po více než dvaceti letech se takovéto rozhodnutí může jevit jako nudná formalita. V době zhroucení komunistického režimu však nebylo vůbec jednoduché a vyžadovalo kus odvahy. Ostatně Sacher později v médiích přiznával, že dostával anonymní výhrůžky, pohyboval se s ochrankou a kvůli své bezpečnosti dokonce strávil v utajení dvě noci dobře hlídán v jedné tuzemské věznici. S odstupem času si už na tento čin Richarda Sachera spontánně vzpomene málokdo.
Se jménem prvního polistopadového federálního ministra vnitra je spíše spojováno jeho zacházení s archivy STB. Byla mu vyčítána neochota je otevřít. Nejvíc se na jeho hlavu snášela kritika kvůli nakládání s takzvaným fondem „Z“. Všeobecně rozšířeným omylem je, že ho Richard Sacher sám vytvořil. Fond „Z“ však existoval už koncem padesátých let minulého století a byl určen ke shromažďování svazků státní bezpečnosti, které podléhaly zvláštnímu režimu.
Sacher na něj pozornost veřejnosti upoutal tím, že do něj na jaře 1990 převedl některé dokumenty, které se měly týkat představitelů tehdejší politické reprezentace. Konkrétně se jeho rozhodnutí vztahovalo na poslance Federálního shromáždění, obou národních rad a na členy všech vlád. Richard Sacher je shromáždil v místnosti, od které měl klíč pouze on. Alespoň to tvrdil v médiích. Po nástupu Jána Langoše do čela federálního ministerstva vnitra v létě 1990 byly tyto materiály vráceny zpět do archivů. Později byl schválen zákon, který umožňuje přístup veřejnosti i k těmto svazkům.
Přesto v povědomí širší a alespoň trochu informované veřejnosti zůstane Richard Sacher zapsán jako člověk, který měl manipulovat s materiály komunistické státní bezpečnosti a jejich pomocí měl ovlivňovat československou politiku po pádu totalitního režimu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz