Zvítězila totiž apolitická politika, která zůstává u líbivých hesel a prázdného moralizování. Pro její představitele je totiž pohodlné neprojevovat v dnešním světě přílišnou razantnost a zásadovost. Naopak je pro tyto politiky snazší pouze zlehounka v tichosti našlapovat kolem vážných témat současnosti a doufat, že na ně nebudou muset projevit vlastní názor. Patrně i proto, že žádný opravdový názor ve skutečnosti nemají. A ani nepotřebují, neboť si názory nechají nadiktovat z Bruselu a budou je pouze slepě implementovat v našem parlamentu. Souběžně s tím pak všechny své odpůrce nálepkovat extremismem. Nová vláda bude spolehlivým spojencem EU proti běžným českým občanům – Green Deal, evropská unifikace, oslabování V4 apod. To je stručná diagnóza naší povolební situace, od které nelze očekávat pro naši zemi nic dobrého. Vláda pod vedením Petra Fialy nebude sloužit idejím svobody pro naše občany, ale zájmům ultralevicového Západu. I přesto je ale možné vidět v takto rozdaných kartách příležitost vytvořit si prostor pro postupku.

V prvé řadě je jisté, že opuštění idejí je tragický omyl naší současné politiky. Celková ideová ukotvenost dává totiž jasné záchranné lano a jasný obrys uvažování. Tento styl uvažování nad idejemi je ale naopak dnes vnímaný bruselským pelotonem – médii, univerzitami a dalšími levicovými pokrokáři – jako extremismus. Extremismus pro novou vládní garnituru představuje alternativní názor, pluralita myšlenek, nezávislost a vzepření se bruselskému magnetu. V evropské politice nyní zvítězil prototyp uhlazeného politika, který se tváří být morálním nositelem všech cnostných hodnot. Nicméně názor těchto bezkonfliktních politických figurek je nedefinovatelný. Kdo dnes skutečně ví, jaké názory má například Vít Rakušan? Lidé jako on nemají ambici chránit naši zemi proti hodnotové erozi, naopak jsou pouze líbivými postavičkami sloužící k naplňování vize nadnárodních institucí.

To, co na těchto volbách ovšem shledávám za pozitivní, je to, že mohou být mezistupněm k nastartování skutečně změny. Nikoli té, co měla koalice SPOLU na billboardech, ale té skutečné a autentické. Babišovo „protestní hnutí“ bylo vždy pro svou ideologickou prázdnotu falešnou cestou. Jeho kritika tradičních stran veřejnost spíše mátla. Hnutí ANO sice svým způsobem reagovalo na degeneraci těchto stran, ale byla to kritika, která byla zručným PR, nikoli ideou. Babišova strana byla a je amorfní seskupení, které bohužel bylo bráno veřejností za odboj a za změnu, ačkoli mnozí z nás věděli, že skutečná změna potřebuje úplně jiný náboj a směr. Babiš byl falešnou cestou a clonou, která kryla opozici před projevením skutečných názorů a od reakcí na problémy. Tématem „fialovců“ byl pouze Antibabiš a prázdné moralizování. Teď budou muset říct ze svých názorů více.