Jde nepochybně o chvályhodnou rychlost podle hesla „nejsme jako oni, my makáme“. Přesto zůstává rozum stát, jak je možné tak bez okolků rozhodnout o bilionu korun, které hodlá vláda v příštím roce vybrat od nás na daních a pak ho celý utratit. Vždyť přece i úplně obyčejný zákon, který upravuje bezvýznamnou část veřejného sektoru, třeba úklid chodníků, má k projednání ve sněmovně minimálně tři měsíce a k tomu ještě měsíc v Senátu. Nejdůležitější zákon roku, jak se říká rozpočtu, má na schválení jen tři týdny ve sněmovně. Otázka teď zní, do jaké míry věříme politikům, že zajistí a že se vůbec budou snažit dohlédnout, jestli rozpočet naše peníze rozděluje odpovědně. To mimo jiné znamená, že rozpočet nerozdává naše peníze zbytečně, případně že je nesměruje do položky příjmů členů různých zájmových sdružení.  

Takové podezření je nepochybně na místě, protože konečnou verzi rozpočtu připravovala prezidentská vláda, která byla ze zástupců zájmových skupin do značné míry složena a ani se tím netajila. Obavy se ještě prohloubí při povrchním pohledu na návrh rozpočtu. O padesát miliard se zvyšují běžné výdaje, které jdou na režii státních a krajských úřadů a na mimořádné dotace podnikatelům. Nikdo zatím nevysvětlil, proč se po letech úspor tyto výdaje najednou o tolik zvyšují. Některé položky jsou jasné, konkrétně deset miliard sníží výkupní cenu za elektřinu z obnovitelných zdrojů a významně tak dotuje energeticky nákladné průmyslové provozy. O čtyři miliardy se zvýší platby zdravotním pojišťovnám, které se dostaly do dluhů. Dvě miliardy navíc dostanou církve zásluhou restitučního zákona. Ve všech případech jde o zájmové skupiny, dá se však aspoň pochopit, co tím zamýšlí současná nebo minulá vláda, které tyto položky do výdajů zakódovaly. Stále ale ještě zbývá nejméně pětatřicet miliard, u kterých nikdo neví, kam jdou, kromě vágního zdůvodnění, že to jsou peníze pro veřejnou správu, policisty, hasiče, školy, dopravu, zemědělce, podnikatele – zřejmě pro každého, kdo si o peníze řekl. Co s nimi udělá, zřejmě záleží na jeho úvaze.  

Rychlé schválení rozpočtu umožňuje novela jednacího řádu sněmovny, kterou parlament odhlasoval v roce 2009 při vyhlídce na předčasné volby. Podle této novely stačí k projednání rozpočtu ve výborech pět dnů. Tolik času tedy budou mít zpravidla nezkušení poslanci, aby zkontrolovali, jestli se bilion korun utrácí dost efektivně.  

Sociálnědemokratický finanční expert Jan Mládek slibuje, že bude rozpočet revidovat během roku, nutno však říct, že jde pouze o sliby, jejichž splnění by zákonodárce stálo spoustu práce.  

Z pohledu lobbyistů jde o ideální průběh schvalování rozpočtu. Stačilo přemluvit pár úředníků na jednom ministerstvu a potřebné výdaje se do rozpočtu dostaly. Veřejná kontrola bude vyřazena z provozu a případné revizi v průběhu příštího roku se dá zabránit, třeba s pomocí peněz, které bude rozpočet rozdělovat.  

Peněženky občanů jsou tedy ve větším ohrožení, než kdyby je nechali v kapse kabátu v přeplněné tramvaji či trolejbusu.