Postoj naprosté většiny voličů se totiž v jednom ohledu naprosto shoduje. Zvolili strany, které jednoznačně slíbily změnu dosavadní vládní politiky. To se týká obou levicových stran, středových lidovců i populistických hnutí Andreje Babiše a Tomia Okamury.

Dosavadní vlády rozdělily zemi na dvě části, tedy na ty úspěšné a neúspěšné. Pravice vedená ODS, kterou posléze doplňovala Schwarzenbergova TOP 09, sázela na ty úspěšné, což samo o sobě není špatná strategie. Úspěšných je sice vždy méně než těch ostatních, jsou však aktivnější, častěji chodí k volbám a dokážou ovlivnit veřejné mínění. Pak se však ukázalo, že pravicové vlády včetně těch úřednických, které v jejich politice pokračovaly, nedokážou udržet většině lidí dosavadní životní úroveň a především nedokážou zabránit obavám, že se některým rodinám bude výrazně zhoršovat. Z úspěšných se najednou stala příliš malá menšina, která maximálně dokázala udržovat svůj majetek, navíc to dokázala pouze na úkor druhých.

Symbolem uplynulého sedmiletého období není korupčník, který předává obálky nepoctivým úředníkům, ale novodobý zbohatlík, který platí zaměstnancům nízké mzdy, inkasuje evropské dotace a jezdí nejnovějším modelem Audi, ze kterého nemusel platit daň z přidané hodnoty a jehož provoz financuje v rámci firemních nákladů.

Za pozornost stojí přehled těch, kdo nejsou úspěšní. Jsou to především obyvatelé panelových sídlišť, kteří dodnes tvoří v některých městech polovinu všech obyvatel. Právě oni nejvíc utrpěli růstem cen za bydlení před rokem 2012, kdy zdražovaly nájmy i ceny energií. Proto právě na sídlištích měli nejlepší výsledky sociální demokraté a komunisté, kteří každý svým způsobem hlásají rovnost příjmů a sociální bezpečí.

Mezi nespokojence patří také obyvatelé satelitů, které vyrostly kolem všech velkých měst. Dříve věřili tomu, že také oni budou patřit mezi úspěšné, do rizika se však dostali s rychlým růstem nezaměstnanosti a s vyhlídkou, že nebudou schopni platit své hypotéky. Tito bývalí voliči pravice dnes hlasují pro populistická či protestní hnutí, která slibují, že zajistí práci každému.

K dohodě mezi levicí, populisty a také lidovci, kteří mají od každého něco, tedy může dojít velmi snadno. V zásadě stačí opustit dosavadní politiku zaměřenou na maximalizaci zisku některých a zvolit libovolný postup, který by resuscitoval ekonomiku vysávanou kartelem zájmových skupin. Návrat k normálu nebo ke zdravému rozumu tedy může být dostatečným heslem v prvních měsících nové koalice, pokud její vznik nedokáže zablokovat prezident Miloš Zeman. Ovšem právě on, přímo volený prezident, se může jen těžko postavit proti jednoznačnému hlasu voličů.  

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.