Došel jsem k závěru, že kontrola (jakákoliv) veřejnoprávní televize je v podstatě nulová a že zvyšování televizního poplatku je v současnosti nežádoucí a nezdůvodnitelné. Stejně jako jeho „workflow inkasa“, tedy konstrukce výběru televizního poplatku, které je minimálně problematické a v rozporu s logikou věci. 

Připomenu, že celé problematice veřejnoprávní televize jsem se začal, opět po letech, věnovat v souvislosti s další neomalenou kandidaturou komunisty na prestižní post generálního ředitele České televize. Kdyby Dvořák nekandidoval, nikdy bych se nepouštěl do, evidentně předem prohraného, boje s větrnými mlýny. Aktualizoval jsem tedy mou šest let starou stížnost na GŘ ČT na turecké hospodaření, nejen s vysílacími právy, v Redakci sportu. Situace se totiž nezměnila a stále se opakuje dokola i přes četné medializace systémového problému. Stojí za připomenutí, že současnou stížnost jsem na Radu ČT podal 2.5.2023 a dodnes jsem neobdržel žádnou reakci. Tedy kromě osobního ujištění předsedy rady ČT Karla Nováka, že „už to poslali k vyřízení“. No, vypadá to, že brzy oslavíme společně s Radou ČT hezké půlroční výročí. Asi koupím chlebíčky nebo pugét…

Ale zpět k vážné práci soudruzi. Zmiňovaného ujištění se mi dostalo na zasedání Rady ČT dne 20.září a hned den na to jsem si střihnul i zasedání, tehdy ještě Volebního výboru PSP ČR, v reprezentačních prostorách ČTK v Opletalově ulici. V podstatě jsem se tam šel osobně připomenout a zeptat se předsedy výboru pana Juchelky, kam si můžu jít na nečinnost Rady ČT stěžovat. Věděl jsem dopředu odpověď, ale i tak jsem byl realitou trochu překvapen. Prý na RRTV… Což jsem zkoušel, ale stížnost pouze zaevidovali a dále se jí nevěnovali. Což mi, na rozdíl od Rady ČT, i napsali. Ani jsem to neočekával. Dle mého to RRTV nemá v gesci. Nicméně mě pan předseda ubezpečil, že se na něj mohu, s podobnou problematikou, kdykoliv osobně obrátit. 

Při návštěvě obou kontrolních orgánů veřejnoprávního média jsem si uvědomil, že stav kontroly ČT plně odpovídá duševnímu nastavení resp.věku těch, co kontrolní orgány volí, a po té v nich též zasedají. Proto ten nadpis – bůmři bůmrům. Sám jsem bůmr, takže můžu. Formulace v původním Zákoně o České televizi včetně obecné definice (spíše jen pojmenování) veřejnoprávnosti a článek o výběru televizních poplatků, stejně jako definice kontrolního orgánu, je výchozím bodem pro roky plných zmatených výkladů a mlácení prázdné, nejen parlamentní, slámy. Bůmři těžko můžou pojmenovat veřejnoprávnost, funkce veřejnoprávního média v budoucnosti, protože zkrátka přemýšlejí v intecích svého věku a svých letitých zkušeností. A právě proto, na základě zmiňovaného, mohou dost těžko definovat proč veřejnoprávní média potřebujeme a proč je lidé mají platit. A proč mají do budoucna platit ještě více. Tedy i zde čest výjimkám.

Někteří současní bůmří politici navrhují poplatky zrušit a ČT (potažmo rozhlas) platit ze státního rozpočtu. Před šesti lety jsem předal k rukám tehdejšího vrchního lobbisty Andreje Babiše několik verzí téhož – mého návrhu na řešení neutěšeného stavu veřejnoprávní televize (do rádia se nepletu). Předal jsem mu verzi plnou a verzi BigBoss (zkrácenou na A4), protože velcí šéfové, zřídka kdy, dočtou text delší, než je právě ta A4 (mám ověřeno). S lobbistou jsme dlouze nad textem diskutovali a od té doby se celé jeho pasáže objevovaly ve veřejném prostoru napříč politickým spektrem. Nejabsurdnější prezentaci mých myšlenek jsem zažil na Volební výboru za předsedování Standy Berkovce. Dva tehdejší zástupci SPD, děda a opilec (jména si už nevybavím), tam prezentovali to, co jsem popisoval i v současné stížnosti na GŘ tedy (vy)užití vysílacích sportovních práv. Vzhledem k tomu, že vůbec netušili, o co jde, výbor to bez protestů zametl pod koberec. Bylo mi trapně jako bych to zpackal sám.

Aby si někdo zase nepřivlastňoval mé myšlenky tak verzi BigBoss dám na svůj profil na LinkedIn. Zájemcům klidně poskytnu i plnou verzi. V textu nastiňuji řešení, ale i dopady na politické strany (např. ve volbách) prosazující toto řešení i předpokládané reakce „kulturní fronty“.

Ptáte se, co je veřejnoprávnost podle mě? No, pokud bych nebyl bůmr, ale třeba student střední, určitě bych vyplodil řadu vzletných frází o pravdě, etice a evropských hodnotách. Jako bůmr, jsem už opatrnější a spíše bych vám navrhl konkrétní jména redaktorů, za které bych si i já „rád připlatil“, protože jejich veřejná vystoupení jsou „veřejnoprávnost pure“. V minulosti to byl bezesporu pan Zdeněk Velíšek. Napříč věky je to jednoznačně nadčasový Petr Sojka. A ve žhavé (někdy doslova) současnosti je to nade vší pochybnost David Borek. Jeho poslední delší vystoupení v Interwiev ČT24 by se dalo tesat a pokud by došel kámen a kameníkům síly, tak ho alespoň vyučovat a na jeho odpovědích popisovat televizní veřejnosti, co to ta veřejnoprávnost vlastně je. Ale, jak víme, jedna vlaštovka jaro (zde veřejnoprávní zpravodajství) nedělá. Ale třeba ti bůmři, co nejsou úplně lamy, kouknou přes ramena svých menších i odrostlejších dětí a zjistí, že na televizi, kterou jim před lety vymodelovali v Zákoně, nikdo z těch dětí nekouká. Že tyto naši potomci koukají na streamy (i přes ty spousty nesmyslů) a že si nejsou líní třeba za některé aplikace, podcasty či pořady i zaplatit. Takže by si v budoucnu mohli platit i veřejnoprávního Sojku nebo Borka. Třeba…