Amnestie je poněkud výjimečná  pravomoc, která, nejen podle mého soudu,  ideově vyvěrá ještě z monarchistických časů.

Amnestie (z řeckého amnéstia, zapomenutí) je rozhodnutí o hromadném, a to úplném nebo částečném prominutí trestu, a současně o zahlazení odsouzení pro trestný čin. Zapomenutí.

Zastávám silný názor , že amnestie  jako taková je  dnes historickým přežitkem feudálního střihu. Stejně jako mnozí jiní právníci , mám za to, že to je institut , který již nepatří do moderního právního státu. Obdobný názor mám i na institut prezidentských milostí, které jak  naznačil prezident V.Klaus nás ještě brzy čekají. 

O feudální podstatě milostí se nota bene vyjádřil i přímo Václav Klaus.  Kupříkladu v prosinci  2003 pro BBC náš dnešní prezident uvedl : „…(milost) je totálně výjimečná věc, která se vymyká standardům demokratického uspořádání. Je to přežitek z doby feudální, kdy král mohl někoho dát i zavraždit i omilostnit.“

Myslím si , že v  případech, kdy je udělena milost či vyhlášena amnestie ,  dochází k znevážení několikaleté práce soudců, státních zástupců a policistů. A to práce nikterak levné.

Zastánci milostí a amnestií uvádí mj. učebnicový příklad, že prezident Václav Havel kdysi zastavil vyšetřování důchodkyně, která si pro zmírnění zdravotních bolestí údajně pěstovala marihuanu. To je jistě chvályhodné a rozumné, nicméně není toto ze systémového hlediska úkol pro státní zástupce a posléze soudce, aby mj. vyhodnotili společenskou nebezpečnost jednotlivých skutků ? Není alibistické se spoléhat na milost shůry?  Nenásobí se nespravedlnost ve společnosti tím, že jeden milost dostane a druhý nikoliv?

Nechci přilévat oleje do ohně, k aktuální amnestii z dílny Hradu, která vyvolala velkou společenskou nevoli. Snad jen stručně připomenu slova europoslankyně  Zuzany Roithové - nedokážu pochopit a ani se smířit s tím, že amnestie Václava Klause osvobodí tuneláře a protagonisty korupčních kauz v době, kdy se jejich oběti ještě dovolávají spravedlnosti....

Mnoha obyčejným lidem amnestie zvedla tlak zejména proto, že Václav Klaus v minulosti opakovaně občanům říkal, že amnestii nechystá a s milostmi bude zacházet jako se šafránem. Nota bene opakovaně kritizoval svého předchůdce Václava Havla za amnestie a milosti , tato kritika se mi dnešní optikou  jeví jako účelová. Mohou se pak politici divit, že už jim skoro nikdo nevěří? Kde jsou legitimní očekávání lidí?

Dodejme, že Havlova široká amnestie proběhla v zcela mimořádné dějinné situaci – tedy  v nebývalé  porevoluční euforii a patrně s důvěrou, že v nových podmínkách budou k sobě lidé lepší. Což se , žel, nenaplnilo.

Ale jaká významná dějinná událost se váže k 1.1.2013? Jaký je zde filozofický či alespoň racionální základ (mimo přeplněnosti věznic)  pro udělení této rozsáhlé amnestie?  Cui bono?

Opakovaně též byla řešena spoluodpovědnost premiéra Nečase. Zde nutno jasně říct, že ji též má. Argumentace  , že vláda je jen odpovědná za provedení amnestie je lichá.  Trefně to vyjádřil advokát Pavel UHL – názor, že vláda podpisem svého člena stvrzuje přijetí odpovědnosti pouze za provedení amnestie, kterou ovšem fakticky provedou soudci a vláda má nota bene jediný úkol, a to zajistit její publikaci ve sbírce zákonů, je velmi vtipný.

Závěr

Myslím si , že by se měla zahájit vážná diskuze o zrušení ústavního práva prezidenta udělovat milosti a právo udělovat amnestii.

Koneckonců i většina  kandidátů na prezidenta uvádí, že milostí budou využívat velice zřídka či vůbec. A též že nebudou vyhlašovat amnestie. Takže i oni je intuitivně vnímají jako velmi problematické instituty.  Snad na své sliby nezapomenou.

Panta rhei, i ústavní právo....

Petr Kolman, VŠ pedagog, PF MU v Brně

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.