Nesmyslná tvrzení, jako třeba že to mělo pomoci Putinovi v prezidentské kampani nebo že to mělo být varováním pro jiné zběhlé ruské agenty, spíše vyvolávají politování nad intelektem osob, takové nesmysly prohlašujících, anebo to svědčí o jejich charakteru, připomínajícím (pouze na opačné straně) komunistické propagandisty z 50. let.

Jedním z pravděpodobných motivů, proč byla Skripalova aféra zinscenována, je snaha najít důvod pro další rozdmýchání roztržky mezi Západem a Ruskem, na čemž sice samotná Velká Británie nemá přímý zájem (možná s výjimkou zájmu na zvýšení prodeje britského plynu do Evropy a vytlačení lacinější ruské konkurence), ale spíše může mít Velká Británie společný zájem s USA, kdy je zřejmá snaha donutit evropské státy k odběru zkapalněného plynu z USA a Kanady (přičemž nejlacinější transport by byl na lodích do skotských přístavů a odtud plynovodem do kontinentální Evropy) a také k navýšení vojenských rozpočtů, což zajistí obchody zejména zbrojařským firmám z USA (na čemž se ovšem mohou významně podílet i britské zbrojařské koncerny).

Motiv pro vytvoření Skripalovy aféry ale může být i jiný. Pokud vezmeme v úvahu nedávné události, nemají se Skripalovou aférou téměř jistě nic společného prezidentské volby v Rusku, pravděpodobně s ní nemá nic společného ani Brexit. Mnohem pravděpodobnější je souvislost s dobytím Východní Ghúty syrskou armádou, kdy ve snaze zabránit dobytí této oblasti byla připravována provokace „chemického útoku režimu na civilisty“, po níž měla následovat „odveta“, spočívající v raketových a možná i leteckých útocích USA na syrskou armádu. Tomu Rusko zabránilo jednak zveřejněním zjištění tajné služby ohledně připravovaného „chemického útoku režimu na civilisty“, a dále pak jednoznačným prohlášením, že v případě útoku na syrskou armádu budou následovat odvetné údery ruskými raketami a leteckými silami na odpalovací zařízení raket, útočících na syrskou armádu, možná i na námořní síly USA.

USA od připravované provokace i úderů na syrskou armádu upustily, v důsledku čehož se podařilo problém Východní Ghúty vyřešit relativně korektními dohodami, na jejichž základě by umožněn ústup bojovníků teroristických organizací do těch lokalit Sýrie, které dosud ovládají a obnovení syrské vlády nad územím. Pro zájmy USA v Sýrii znamená ústup teroristů z Východní Ghúty těžkou ránu (mimo jiné tím odpadne možnost ostřelovat z Východní Ghúty mezinárodní letiště v Damašku) a lze předpokládat, že USA chystají odvetu. Takovou odvetou by mohl být například rozsáhlý útok na syrskou armádu chemickými zbraněmi, přičemž plně v souladu s dosavadními postupy USA na Blízkém Východě by bylo, že útok bude vojsky USA a jejich spojenci proveden chemikáliemi, původně vyvinutými v SSSR (jak složení, tak i postup výroby jedu Novičok jsou USA a jejich spojencům dobře známy, neboť mj. tvůrce jedu žije od roku 1991 ve Velké Británii a US firmy se podílely na dekontaminaci zařízení na výrobu chemických zbraní v Uzbekistánu, kde byl Novičok vyvinut a kde byla připravena jeho výroba. Je tedy možné, dokonce pravděpodobné, že USA, aby Rusko odradily od případné odvety, zaangažovaly své britské spojence, aby Skripalovu aféru zinscenovali s cílem odradit Rusko, aby se nepokoušelo o odvetu za takový útok. Pravděpodobně nejdůležitějším poselstvím Rusku ze Skripalovy aféry totiž je nejen schopnost USA a Velké Británie jed Novičok vyrobit, ale hlavně to, že se USA a Velké Británii podařilo vyvinout i protijed, jenž by případně zasažené vojáky USA a Velké Británie (a popřípadě i teroristy za jejich zájmy bojující) zachránil i v případě plošného nasazení bojových otravných látek v Sýrii, takže by bylo možno použít takovou bojovou otravnou látku i v lokalitách, kde dochází ke každodenním změnám bojové linie mezi syrskou armádou a teroristy. Nelze dokonce vyloučit ani to, že „varování“ ze Skripalovy aféry není adresováno jen Rusku, ale i Turecku.

Když vidíme, jaké praktiky naši „spojenci“ v mezinárodní politice používají, můžeme jen podobně jako naši předkové v období po podpisu mnichovské dohody konstatovat „střezme se našich spojenců“.