Zápas s mafiánskými skupinami vedenými „politickými podnikateli“, jak teď sami sebe nazývají někteří zmiňovaní kmotři, je problémem, který tuto zemi tíží opravdu kriticky. Kmotři se uhnízdili ve všech relevantních politických stranách a některé dokonce založili, na základě čehož se za boj proti nim zatím spíše vydává boj mezi nimi. Miloš Zeman vidí řešení v majetkových přiznáních, a aniž má jako prezident zákonodárnou iniciativu, chce přemluvit poslance a senátory, aby je uzákonili.

Drobným háčkem by se snad také mohlo jevit, že je neprosadil ani v době, kdy zákonodárnou iniciativu měl, a jako předseda sněmovny nebo premiér i značný vliv v tomto ohledu k tomu. Koneckonců, jako předseda vlády vyhlásil Akci čisté ruce, při které šel do kriminálu jeden nepohodlný ministr a tím to tak nějak vyšumělo. Navíc právě v této době, době opoziční smlouvy, se dnešní kmotrovské sítě nejvíce rozrostly a zapustily pevné kořeny. Majetková přiznání by přitom postihla spíše menší ryby, ty velké mají majetek dávno zlegalizovaný a uložený v korporacích s adresou na Kypru, Panenských či jiných ostrovech, které nějaké deviace netrápí.

Boj s neonacisty je záležitostí všech slušných lidí, jaké metody chce prezident zvolit, nespecifikoval. Zatímco ale náckové i kmotři nechali Vladislavský sál zaplněný především našimi zákonodárci klidným, potlesk si prezident vysloužil za výpad proti novinářům. Podstatná část médií se podle něho věnuje vymývání mozků a manipulaci s veřejným míněním a vyniká kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí.