Bolestí zdejší žurnalistiky ovšem je, že oba žánry, zprávy a komentáře, spojuje v jakési podivné komentované zpravodajství, ve kterém se čtenáři, posluchači či divákovi už jaksi předem naznačuje, co si má o věci myslet. Po listopadovém převratu se na chvíli zdálo, že tenhle starý bolševický neduh z médií vymizí, leč nestalo se. Naopak, daří se mu čím dál víc. Skoro jako by si ho někdo pěstoval. Buď tedy nejde o neduh čistě bolševický, nebo toho bolševismu v duších máme víc, než jsme ochotni si připustit. Vyberte si!

Přičtěme k tomu ještě tzv. infotaintment šířený především bulvárními médii, leč napadající i zdánlivě seriozní média, jehož primárním účelem není informovat, jako spíše pobavit, respektive připoutat k danému médiu tolik a tolik hlav, které lze prodat reklamním agenturám, a neštěstí pokračuje.

Lidé, kteří mají v hlavách dokonalý zmatek, se následně stávají kořistí agentur zkoumajících veřejné mínění. Namnoze se tak k věci vyjadřují jedinci, kteří o tématu nemají ani to nejmenší tušení. Přesto se však z výsledků těchto výzkumů dělají další „objektivní“ závěry, jež jsou pak opět publikovány – a při té příležitosti rovnou komentovány –, takže znovu ovlivňují duše nebohého obyvatelstva. A tak pořád dokola.

Odkud se kupříkladu berou preference politických stran? Nepochybně v tom – zaplať Panbůh! – stále ještě trochu hrají roli jejich faktické výkony. Jenže vedle toho také existuje mnoho mediálních praktik, které výsledek mohou podstatně přifouknout, nebo mu naopak pěkně pustit žilou. Táhne obliba nějaké strany nahoru její volební preference, nebo její nadstřelené preference táhnou nahoru její oblibu?

Hromadné manipulaci obyvatelstva by měla bránit pluralita médií. Jenže i ta se kamsi plíživě vytratila. Zatímco ještě v devadesátých letech jsme si mohli v různých novinách přečíst různé názory, dnes opět pomalu spějeme k dávné bolševické praxi, že v různých novinách si můžeme přečíst stejné názory.

A tak je obyvatelstvu překládána jediná pravda o Evropské unii, jediná pravda o opoziční smlouvě, jediná pravda o Klausově amnestii a aktuálně třeba jediná pravda o puči v sociální demokracii. Lidem se cosi nabulíkuje dopředu okomentovaným zpravodajstvím, pak naběhnou výzkumníci, kteří vyzkoumají, že lidé si opravdu myslí to, co si myslet mají, a média to následně v dalších zprávách patřičně okomentují, že to je opravdu tak, jak to je, protože lidé si to opravdu myslí.

Závěr? Lidé už jsou tak zblblí, že se této „objektivity“ dožadují i ve skutečných komentářích. Kouzelný začarovaný kruh! Vítejte v postmoderním světě „objektivních“ médií! Ještě si myslíte, že žijeme ve svobodných poměrech? A kdo nám tu tedy vlastně – ksakru – opravdu vládne?