Fond pojištění vkladů byl zřízen zákonem v roce 1994 (zákon č. 156/1994 Sb.) za účelem zajištění stability finančního trhu a institucionálně zastřešil nově zavedené pojištění vkladů, jehož potřebu následný vývoj potvrdil. Odpovědnost Fondu od jeho vzniku sahala od výběru příspěvků přes jejich správu až po výplatu případných nároků na náhradu vkladů. Od 1. 1. 2016 tuto odpovědnost přebral Garanční systém finančního trhu (GSFT) a Fond pojištění vkladů se stal jeho majetkově oddělenou účetní jednotkou.

Do Fondu pojištění vkladů přispívají ze zákona povinně všechny banky, stavební spořitelny a družstevní záložny se sídlem v České republice (seznam přispívajících institucí). V případě, kdy Česká národní banka oznámí, že libovolná z těchto institucí není schopna dostát svým závazkům, nebo soud vydá rozhodnutí o úpadku takové instituce, vyplatí Garanční systém finančního trhu z Fondu všem fyzickým a právnickým osobám 100 % jejich vkladů, a to včetně úroků, až do výše ekvivalentu částky 100 000 EUR, přičemž novou legislativou je umožněno ve výjimečných případech získat náhradu za vklad přesahující tento limit. Základní výplata náhrad (do limitu 100 000 EUR) musí být zahájena do 7 pracovních dnů od rozhodného dne.

Tři a půl miliardy pro klienty ERB bank

Garanční systém finančního trhu (GSFT) začal vyplácet pojištěné vklady klientům ERB bank 20. října prostřednictvím vybraných poboček České spořitelny, s nimiž má Garanční systém finančního trhu uzavřenu Rámcovou smlouvu na zajištění výplaty náhrad vkladů. To, že banka s ruským kapitálem není schopna dostát svým závazkům, oznámila Česká národní banka 11. října 2016.
Garanční systém oprávněným osobám vyplácí sto procent jejich vkladů, maximálně však do základního limitu 2,702 milionu na jednoho vkladatele. Výplaty náhrad celkově dosáhnou 3,53 miliardy Kč.

ERB bank se zaměřovala hlavně na financování českého exportu do Ruska, ale poskytovala i běžné bankovní služby. V ČR má pobočky v Praze a v Karlových Varech. Letos v březnu jí ČNB zakázala poskytovat úvěry a přijímat vklady od veřejnosti. ERB bank evidovala podle GSFT ke konci loňska více než 6 000 klientů, kteří měli otevřeno zhruba 10 000 účtů s vklady o objemu 5,1 miliardy korun.

Největší krach, který musel Fond pojištění vkladů řešit, byl krach Union banky v roce 2003 – vyplácel 12,4 miliardy korun, což bylo zhruba o tři miliardy víc, než byly rezervy fondu. Fond pojištění vkladů tak musel na finančním trhu zajistit další formu financování, což se mu nakonec povedlo přes syndikát domácích bank. Dohromady se vyplácelo přes 130 tisíc klientů. V té době byla lhůta vyplácení pojištěných vkladů tři měsíce (dnes je to sedm dnů) a Fond pojištění vkladů potřeboval celou tuto dobu.

Rezervy GSFV investuje

Rezervy samozřejmě neleží ladem, ale GSFT investuje na finančním trhu. Pokud by neinvestoval, nebyl by schopen hradit ani své provozní výdaje. Pro investování finančních prostředků samozřejmě existují striktní pravidla. Rezervy jsou rozděleny do několika částí. Jednu spravuje fond sám a udržuje ji na likvidní bázi – investuje tedy do krátkodobých státních dluhopisů, případně do repo operací se státními dluhopisy. Další část portfolia tvoří dlouhodobé státní dluhopisy a zbylé prostředky spravují investiční manažeři, kteří mají jasně stanovená pravidla, jak mohou s penězi nakládat.

Kdo zaplatí účty krachující banky?

Obávám se, že jestliže fond velkou část prostředků investuje do státních dluhopisů, mohl by mít bankrot některých ohrožených států pro investice GSFT fatální následky.

Pokud jste z kterékoli země EU a vlastníte bankovní účet, vězte, že v pátek 1. ledna 2016 vstoupil v platnost nový systém „bail-in“ (tedy systém záchrany bank z peněz daňových poplatníků) pro všechny evropské banky, tedy i banky v ČR. Tento nový systém se zakládá na praxi bankovních bail-inů, jichž jsme byli svědky před několika lety na Kypru. Pokud si to dobře pamatujete, při krachu banky musel každý, kdo měl na kontě více než 100 000 eur, přispět svými úsporami k záchraně banky. Nyní se budou přesně tytéž principy vztahovat na celou Unii. A jelikož celý globální finanční systém balancuje na pokraji chaosu, určitě to není dobrá zpráva pro ty, kteří mají ve vratkých evropských bankách uloženo větší množství peněz.

Směrnice zavádí bail-inový systém, který má zajistit, že daňoví poplatníci budou v případě krachu těmi posledními, kteří by měli platit účty za postiženou banku. V případě bail-inu budou věřitelé nuceni (podle předem definované hierarchie) vzdát se části nebo všech svých aktiv, aby pomohli banku udržet naživu.

Ve směrnici uvedený postup pro bail-in požaduje po akcionářích a držitelích dluhopisů, aby jako první nesli břímě bankovního bankrotu. Nezajištěných vkladatelů (s depozitem přes 100 000 eur) by se bail-in měl týkat jako posledních, v mnoha případech dokonce až poté, co do hry vstoupí finanční fondy pro řešení problémů bank a státní fond pro pojištění vkladů v zemi, kde banka sídlí. Menší střadatelé by podle směrnice měli být v každém případě z jakéhokoli bail-inu, tedy zachraňování banky ze svých vlastních úspor, vynecháni.

Když přijde krach velkých bank, nikdo nám nepomůže

Pokud jde o problém jedné banky, tak GSFT funguje dlouhodobě dobře, nedovedu si však představit, jaké by bylo řešení, pokud nebude schopno dostát svým závazkům více bankovních institucí najednou.

Jen pro ilustraci – Česká spořitelna v roce 2013 spravovala 600 mld. Kč a ve Fondu pojištění vkladů bylo 24krát méně peněz, tedy 25 mld. Kč.

Nevěřím tomu, že v případě další globální krize bude GSFT schopný učinit šťastnými všechny drobné střadatele.

Autor je analytik investiční společnosti.