Jak se dělí „koláč“ ze všech peněz, které se u nás prohrají v různých hrách o peníze?
Z posledních publikovaných výsledků za rok 2011 vyplývá, že v ČR se v legálních hernách a na státem či obcemi povolených hrách prohrálo 31,1 mld. Kč. Z toho nejvíce připadá na tzv. technické hry, jako jsou terminály, rulety, lokální loterní systémy, a to sice 60,1 %, dále na segment výherních hracích přístrojů 21,6 %, na kursové sázky 6,6 % , na loterie 6,4 % a na kasinové hry 5,3 %.

Jak jsou zatíženi členové SPELOS – největšího profesního sdružení na trhu?
Provozovatelé našeho sdružení provozují nejkontrolovanější typ hry, tzv. centrální loterní systém. Podle stávající úpravy odvádí ze svých příjmů tzv. loterní daň ve výši 20 %, plus 55 Kč denně za každé herní místo. Úhrnem tento odvod činí 27,2 % a jde o obdobu daně z obratu, tzn. daň je odvedena bez zohlednění daňových výdajů. Z těchto peněz si ponechá státní rozpočet 20 % a 80 % transferuje obcím. K loterní dani platí provozovatelé správní poplatky, např. za podání žádosti či změny, což bude odhadem činit 200 mil. Kč za celý herní sektor a to je též příjem státního rozpočtu. Po uplatnění daňových výdajů vykáží základ daně, který je podroben dani z příjmů právnických osob. Ještě je třeba vzít v úvahu, že nemají nárok na odpočet DPH jako běžní podnikatelé. Toto vše dělá z našeho oboru nejzdaněnější segment průmyslu vůbec.  

Jak hodnotíte uveřejněnou statistiku ministerstva financí o „hazardu“, chcete upozornit na některé změny v průběhu posledních let?Nepřehlédnutelným faktem je, že trh dosáhl v roce 2009 inflexního bodu a od té doby po 3 roky klesá. Je to smutná vizitka státu, protože tento pokles lze odůvodnit pouze přesunem her na internet z domova a z každého dětského pokojíčku, s čímž si stát neví rady. Mlčky tak přihlíží odlivu miliard korun ročně do daňových rájů, které v těchto statistikách chybí. Pouze rádoby bojovníci proti hazardu se radují a vydávají to za svůj úspěch, protože neví, o čem hovoří.

Považujete za ně i starosty s tzv. nulovou tolerancí vůči hazardu?
Samozřejmě. Takto orientovaná politická rozhodnutí kvalifikujeme jako zneužití jejich nově nabytých pravomocí. Zákonodárce jim totiž tuto pravomoc svěřil za účelem regulace, nikoli neodůvodněných populistických zákazů. Sami se ale brzy přesvědčí, že hazard tady byl, je a bude. Ve formě nelegálních internetových kiosků nebo uzavřených privátních klubů, se všemi kriminogenními jevy a bez odvodů státu. Výsledkem jejich práce bude pouze nevratná likvidace místních podnikatelů.  

Dá se z těchto čísel vyčíst, co hrát, abych měl největší naději vyhrát?
Nedá. U legálních provozovatelů totiž o výhře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost. To je platná definice a hlídá ji státní dozor. Povolování a regulace je rozhodně pro stát přínosnější, než prohibice.

Jaký je váš vztah k hazardu, je opravdu tak nebezpečný a jsou některá „odvětví„  nebezpečnější než ta druhá?
Každá lidská činnost by se dala nazvat hazardem, když ji člověk přežene. Kdo má v hlavě chaos, stejně tak účinně zajde na drogy, alkohol, sex, hypotéky, nebezpečné sporty, jako na loterie. A nikdo, včetně státu, mu v tom nezabrání.