Kdybyste se podjali přečíst a vyslechnout vše, co kdo o protikandidátovi (jde o druhé kolo) řekl, pak byste nutně došli k závěru, že duel se koná mezi dvěma mezinárodně hledanými zločinci s krví na rukou. Aniž bych to chtěl zlehčovat, fakta mluví jasně. Do druhého kola se dostali dva lidé, kteří pro část populace mohou znamenat jakési pověstné menší zlo. Jistě mezi nimi jsou rozdíly, a to zásadní, ale těmi nechť se zabývají politologové a jiní mudrlanti z kateder a redakcí.

Já se rozhodl, že vám dnes předložím historii rovněž volební a rovněž poučnou, avšak z pera mudrlanta docela jiného kalibru a rázu, totiž velkého českého spisovatele Jaroslava Haška. Osobně bych rád podotkl, že čím jsem starší a čím pozorněji pozoruji, co se děje kolem nás, tím víc seznávám Haškovu jasnozřivost a nadčasovost. A kladu si otázku: Je to vůbec ještě sranda? Nebo už jde o život? Odpověz si každý sám. Při četbě tohoto zastaveníčka, či za pár dní ve volební místnosti.

Schůze našeho obecního zastupitelstva v Mejdlovarech – Volí se obecní strážník

Všichni v naší obci velice jsme se těšili na tuto schůzi, neboť mělo být v ní rozhodnuto, kdo má být obecním strážníkem. Celkem došlo přes 500 žádostí. Mluvil-li bych řečí učenců, tedy asi kol 531 žádostí. Z těchto žadatelů byla polovička absolvovanými právníky, dále tam bylo ke stu žádostí absolvovaných studujících filozofie a kromě toho 49 žádostí bylo psáno abiturienty různých učitelských ústavů, kteří jsou bez místa již rok. Zbytek připadal na absolventy obchodních akademií a konečně byly zde tři žádosti z kruhů nejvíce blízkých panu starostovi, poněvadž to byli obecní příslušníci. Byl to František Kačírek, obecní pastýř, Jan Kořenář, domkář na konci vsi, a kostelník Podloch. Tento pohádal se s panem farářem, poněvadž mu pan farář nedal nic z pohřbu staré výměnkářky Švejcové a ještě ho ten den ve ferblu obehrál o pět zlatek v obecním hostinci. Tedy terno jsme měli pohromadě, a záleželo jen na rozhodnutí. Ostatní žádosti jsme prodali kupci Krausovi na papír. Dal nám za to pět láhví vína a balí od té doby do těch žádostí: „Slibuji, že věrným chováním stanu se důvěry hoden“ smradlavý sýr, který si kupují naši lidé, když jdou do hospody, poněvadž je v něm tolik papriky, že chutná pivo, a jak chutná. Máme u nás pivo z Hluboké a to je velice dobré pivo, když má člověk poctivý základ. Piješ desátou, jedenáctou, a jak potom mluvíš o politice. Rozkoš poslouchat ty řeči. Ani se nenaděješ, už do tebe mlátí, poněvadž my u nás nejsme stejného přesvědčení. Ale nezáleží jen na tom, jak se o politice mluví, my mluvíme i o obecních záležitostech, poněvadž má náš starosta hospodu. V této hospodě jsme se tedy také sešli jako obyčejně na schůzi obecního zastupitelstva. Zde také konáme všechny schůze obecní. Korupce nepanovala u nás žádná. Každý z terna dal duplák piva. Napřed ho dal žadatel Kačírek, takže když se to rozhlásilo, hned jsme si myslili, že ho přijmeme na místo obecního strážníka. Ale pak dal také Kořenář peníze a hned za ním kostelník Podloch. My jsme tedy nevěděli, na čem jsme. Nás všechny to mile překvapilo, ale situace byla zoufalá, neboť každý z nich koupil pivo za stejný peníz a každý si předtím obešel nás radní, členy obecního zastupitelstva, a my jsme to každému slíbili. Pak zabil prase kostelník Podloch a dal z něho udělat vepřové hody. Současně zabili však po praseti i další dva žadatelé, Kačírek a Kořenář, takže sice to byla radostná událost, když nám byly věnovány k požitku, a k jak krásnému požitku, tři prasata, ale přesto neměli jsme místa pro tři obecní strážníky, nýbrž jen pro jednoho.