Víceméně bez prodlevy hned po maturitě v roce 1917 narukoval do první světové války, po návratu, roku 1922 úspěšně ukončil právnická studia na Karlově univerzitě, ale počátkem června téhož roku onemocněl tuberkulózou a rok nato zemřel. Pokud jeho jméno dnes někomu v literárních souvislostech vůbec něco říká, pak hlavně díky románu Velkovýroba ctnosti, téměř orwellovsko – zamjatinovské fikci, která velmi sarkastickým způsobem reagovala na tehdy módní Čapkovu Továrnu na absolutno.

Haussmann napsal množství epigramů, satirických básniček, písňových textů (třeba i pro Červenou sedmu). Kromě zmíněného románu napsal také řadu bizarních až patafyzických krátkých próz - vyšly například v souboru Divoké povídky, kde hned ta první, nazvaná Metafysický průmysl, patří ke skvostům českého písemnictví dané doby. Jazykový fajnšmekr také ocení, jak Haussmann účelně užívá zastaralých slov i obratů, čímž posiluje sarkastického ducha svého psaní.

Dnešní ukázky jsme vybrali z posmrtně vydané sbírky politických veršů Občanská válka. Přesně po stu letech od jejího vydání se můžeme přesvědčit o tom, jak se mnohé věci, žel, nemění.

Vznik kapitalismu

Krad’ starý Mates jako straka
u bohatce i u žebráka.
Pak, nerozmýšleje se dvakrát,
dal do pokladny vše, co nakrad,
a nápis zhotovil si na to:
„Soukromé vlastnictví je svato!“

Podobenství

Ne, my nejsme šovinisté;
hájíme jen právo čisté.
— Nejsem osel, na mou duši,
to mám jen tak dlouhé uši.

Drahotní pranostika

Kurs naší měny klesá-li,
je z toho zmatek nemalý
a rostou ceny všaké.
Když koruny nám stoupají,
svou radost nikdo netají.
Však ceny rostou také.

Úsporná komise

Že se se vším, co je státní,
přímo hříšně marnotratní,
navrh’ Rašín ve výboru
zřídit úřad pro úsporu.

Mnohý dobrý nár-dem-straník
poskočil jak bujný vraník,
jeho výraz pozbyl chmur:
Oh, tam bude sinekur!

Ballada

Když z New Yorku jel k nám,
v Praze si zřídit krám
— každý rád štěstí zkusí —
čet’ mnohé o nás brožury
a děl: „Té jejich kultury!
To národ lvů být musí!“

Když časem v obchodě
vše šlo jak po vodě
(leckomu štěstí klíčí
dík přenešťastné valutě),
tu pravil o nás pohnutě:
„Toť národ holubičí!“

Když do vlasti jel zpět
a milionů pět
jej provázelo spolu,
tvář se smíchem do dlaní skryl
a tiše, tiše prohodil:
„Oh, je to národ — volavek!“

Senátor N. N.

Jsem bohorovný tvor,
senátor.
Když ulicí se šinu,
vlídně v pravo, v levo kynu
lidu, který pokorně mne zdraví;
s důstojností slučuji takt pravý.
Ovšem přespřílišné familiérnosti
nejsem zastánce:
Na mém úsměvu měj každý dosti.
Zachována musí býti jistá distance. —
Třikrát rozvážím, než k náhledu se přiznám,
za to každé moje slovo má svůj význam.
Ze zásady odpůrce jsem lokajských všech mravů:
Žádám úctu ne k své osobě, jen k stavu.
Charmantnosti mi však neubylo léty.
Všechny problémy, jež tknou se etikety,
rozřešeny pro mne jsou:
Demokracii jsem sloučil s noblesou.
Málokdo ten vzácný dar má.
První třídou jezdím zdarma.
— Jsem bohorovný tvor,
senátor.

Koloběh slávy

Byl básník krásných, bezesporných kvalit.
Verš jeho každý půvabem byl zalit,
talentu nevšedního nesl pečeť;
jenže ty básně skoro nikdo nečet’.
Kritika byla sprchou jeho varu.
Bez hany zemřel, také bez krejcaru.

Léty se všechno mění, také vkus.
Přišlo se na to, že byl genius.
Je bílé dnes, co černé bylo kdysi.
Teď kde kdo přímo hltal jeho spisy.
Vzdych’ kritik: „Jaký titánský jsi zjev Ty!“
A nakladatel dělal dobré kšefty.

Čas letí tempem jelena, se říká.
Prohlásili ho zkrátka za klasika.
Při Jeho jméně nikdo nedých’ ani.
Vydána o Něm řada pojednání,
před Jeho duchem bylo nutno klečet.
Ale ty básně zase nikdo nečet’.

(Jiří Haussmann – Občanská válka. Praha: nakl. Čin 1923)