Poláček byl především novinář, a to excelentní. Zůstal jím i v mnoha textech prozaických, smysl pro stručné a výstižné vyjádření, velmi často obsahující neskrývanou ironii, z něj činil i na svou – na výjimečné autory typu Čapka, Basse, Těsnohlídka či Hoffmeistera přebohatou - dobu zjev výjimečný. A možná právě proto, že byl novinářem z duše i těla, nesnesl intelektuální pohodlnost, tak vlastní mnoha českým novinářům (a též politikům). Proto také vydal unikátní knížečku Žurnalistický slovník (vyšla v roce 1934 s předmluvou Karla Čapka – jeho slavným esejem V zajetí slov).

Dnes jsme vybrali sarkastický sloupek Karla Poláčka s věru lákavým titulem Romantismus opilství. Ale nebyl by to právě tento autor, kdyby se v jeho textu neobjevily, dnes bychom řekli kontextuální, narážky a odskoky stranou, metafory či prostě půvabné chytré šprýmy, nadto obarvené okulibou češtinou obracející i největší klišé a frázi v patafyzickou báseň. Vracejme se k Poláčkovi, je to autor výsostně dnešní, byť od jeho odchodu z našeho světa uplynulo už tři čtvrtě století.

Romantismus opilství

Pravil jsem jednou, že nejnápadnější znak lidové povahy je romantismus. Je ukryt na dně duše, jsa potlačen skepsí denního života. U jednotlivce je romantismus sváteční rys charakteru. Vystupuje navenek pouze za zvláštních okolností, například když občan napíše článek do novin, ve kterém brojí proti nepořádkům na tramvaji. Tehdy oplývá patetičností, která charakterizuje romantismus. Avšak psychologie masy, shluku, shromáždění, je veskrze romantická.

Možno tvrditi, že kdyby nebyl duch masy v podstatě romantický, byla by politická práce mezi lidem nadmíru znesnadněna. Jest nepochybné, že bez vrozené romantické nálady lidu nebyla by například možná demagogie. Jeť demagogie (vzato z formální stránky) umění nápadné, určité a jednoduché stylizace. Demagogie, i v duchu formální romantiky, nedbá odstínů, subtilní argumentace, přesného rozlišování. Demagogie zná pouze špatnost odpůrců a dokonalou ctnost vlastního tábora. Demagogii lze stěží připustiti některé vlastní chyby. Heslo je zbraň z romantické zbrojnice; podobá se srdci krále Douglasa (James Douglas, věrný rytíř skotského krále Roberta Bruce (1274–1329), se snažil po králově smrti splnit jeho slib o tažení do Svaté země, a vydal se tam s královým srdcem ve stříbrné skříňce. Cestou se výprava střetla s Maury a sir Douglas vida, že podlehnou přesile, mrštil královým srdcem do shluku nepřátel, aby se vzápětí oddaně vrhl za ním. Skříňka se srdcem byla později pohřbena na jihu Skotska v opatství Melrose. Pozn. red.), které bylo vrženo v šik nepřátel. Heslo nemůže býti podrobeno kritice: Nuže, rozeberte racionalisticky heslo „K lidu níž, s lidem výš“.