Dnešní díl knižního cyklu věnujeme jednomu popisu historické cenzury, která u nás panovala za Marie Terezie, mnohdy popisované jako etalon moudrosti a dobra. Posuď každý sám.

Autorem níže stojícího textu byl český historik, jazykovědec, spisovatel, pedagog, národní buditel, významný představitel první fáze našeho národního obrození a osvícenského myšlení František Martin Pelcl, první profesor českého jazyka a literatury na pražské univerzitě.

Narodil se 11. listopadu 1734 v Rychnově nad Kněžnou. Po gymnaziálních studiích ve svém rodišti, v Hradci Králové a filozofii u cisterciáckého řádu v Praze začal roku 1755 studovat teologii na pražské univerzitě, odkud záhy přestoupil na studium práv. O dva roky později uprchl v důsledku událostí sedmileté války (eskalující konflikt Rakouska s Pruskem) z Prahy do Vídně, kde studoval historii a estetiku a nadchl se pro myšlenky osvícenství.

Po návratu do Prahy se mu v roce 1760 podařilo získat místo domácího učitele (později hofmistra) v rodině hraběte Šternberka. Kromě luxusního materiálního zajištění umožnila tato služba Pelclovi neomezené využívání veškerého bohatství šternberské knihovny a rychlý profesionální růst v myšlenkách osvícenských i vlasteneckých. Po devíti letech se díky přímluvě a zprostředkování hraběnky Šternberkové dostal jako učitel a knihovník k hraběti Františku Antonínovi Nosticovi. Zde se od roku 1776 stýkal s Dobrovským a v salónu hraběte Nostice poznal výkvět české osvícenské společnosti a stal se členem a později důležitým vedoucím činitelem Soukromé společnosti nauk. V této době se zasloužil o vydání stěžejních spisů starší české literatury, především Balbínovy Obrany v roce 1775 a za dva roky také renesančních Příhod Václava Vratislava z Mitrovic.

V roce 1792 byla na pražské univerzitě založena stolice (katedra) české řeči a literatury a František Martin Pelcl byl v lednu 1793 jmenován řádným profesorem. Svou práci v novém úřadu zahájil přednáškou o důležitosti českého jazyka a roku 1795 vydal pro potřeby své vědecko-pedagogické činnosti (s pomocí Josefa Dobrovského) mluvnici Lehrgebäude der böhmischen Sprache (Učebnice české jazyka) a Grundsätze der böhmischen Grammatik (Základy české mluvnice), obsahující kromě gramatických disciplín (hláskosloví, tvarosloví, skladba) také česko-německá konverzační témata a frazeologii (přehled českých přísloví a jejich německých ekvivalentů), slovník a soupis všech dosavadních českých gramatik. Pelcl zemřel roku 1801.