Mons. Piťha je, jako správný kněz, nejen vykladačem Písma, ale také osobností, která se vyjadřuje skrze svá kázání k aktuálním událostem, majícím brizanci měnit naše životy – zpravidla k horšímu. Dnes tedy přinášíme jeho kázání přednesené den po zvolení komunistického rozvědčíka prezidentem prý svobodné a demokratické země. Kněz tu v nepokrytých narážkách odhaluje pokrytectví, pýchu, nepokoru a aroganci dnešní moci, která se projevuje absolutisticky a bez ohledu na názor či zájem občana. Varuje před tím slovy, která jsou starší než kdokoli z nás, jsou prověřena dvěma tisíci let, a přesto stále platí. Měli bychom si je připomínat.

Bratři a sestry,

přiznávám, že jsem poněkud rozechvěn. Je to zvláštní pocit kázat den po zvolení hlavy státu v této královské kapli, která už od doby královských Přemyslovců byla místem úzce spjatým s korunovací.

Volby dopadly, jak dopadly a nebudu se tím zabývat. Je běžná neděle a čteme určené texty, o nichž budu hovořit. Kupodivu se svým obsahem k dnešní situaci hodí, ale hovoří naprosto nadčasově. Je tomu tak, protože Boží slovo nepomine, jak stojí v Písmu.

Nejprve jsme slyšeli hlas proroka Sofoniáše. Tento muž mluvil jménem Božím v době krále Osiáše, který po nalezení textu Deuteronomia, provedl radikální náboženskou reformu ve smyslu pravověří porušeného jeho otcem Manasesem. Proroctví Sofoniášova přednesená těsně před reformou jsou 2600 let stará. Jak dále uvidíte, jsou stále aktuální.

Za podstatné považuji v přečteném úryvku dva výroky. Prvý: Hledejte spravedlnost a pokoru. Co je spravedlnost, snad ještě víme, i když jsme na nejistém podkladě až po krk v nespravedlnosti. Horší je to s pokorou, o níž si povětšinou myslíme, že se jedná o jakési třesení před mocnými. Přitom jde o jasný a pravdivý obraz sebe sama. Jde tedy o tragický omyl, při němž ztrácíme sebevědomí a důstojnost a upadáme do služebného postoje obav před mocnými. Druhý výrok: Zanechám (já Bůh) uprostřed tebe (Izraeli) lid pokorný, chudý, ty, … kteří už nebudou lhát. Zde stojí otázka, jací nyní jsme a zda se chceme změnit. V každém případě je jisté, že budeme chudí i proč budeme chudí. Z řady změn, které musíme ke své záchraně udělat, vyzdvihuji přestat lhát, protože lež je plíseň, jež prostupuje celým organismem společnosti a vysouvá ji mimo realitu. Ta ovšem zůstane pevně stát a náraz na ni bude smrtící.

Apoštol Pavel píše věřícím do Korintu, že to, co nakonec zvítězí, je oběť. Nedejme se zmást, nejde jen o oběť života. Jde o obětavost jako životní postoj. I když Pavel mluví o Kristově oběti na kříži, v naší všeobecné zkušenosti jde o to druhé. A přiznejme si, že v zápasu o tuto ctnost prohráváme. V závěru dnešního úryvku se apoštol odvolává na výzvu z Písma: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. Když se pečlivě podíváte na své okolí i možná na sebe, uvidíte obrovské množství balónků z pouti, které buď prasknou, nebo je odnese vítr bůhví kam. A co je to chlubit se v Pánu? Bůh je Pravda, Láska, Život a Stvořitel. Je tedy správné být hrdý, chlubit se je něco jiného, na to, co je ve mně pravdivého, živého a především na svoje dílo.

V Matoušově evangeliu se dnes čte o Kristově Horském kázání. Slyšeli jsme tedy část Kristova programového prohlášení k práci na obnově Království Božího na zemi. Osmero blahoslavenství známe tak dobře, že už ani nevíme, co znamenají. Tvrdě s námi zacloumá, když je mutatis mutandis obrátíme: Zlořečení, kdo uvádějí lidi do pláče, neboť nebudou nikým potěšeni. Zlořečení křiklouni, neboť nedostanou nic z bohatství země. Zlořečení tvůrci rozbrojů a válek, neboť budou nazváni syny Ďáblovými. Zlořečení, kdo pronásledují spravedlivé, neboť jejich je království Pekel.

Sestry a bratři, uvědomte si, že politici a státníci mohou pomáhat nebo strašně překážet a škodit, ale všechno je v Božích rukách a ten bude soudit každého, tedy i nás, podle toho, jak jsme reprezentovali Krista a hájili jeho království tichých, spravedlivých, nesobeckých, atd.

Kéž nám Bůh na přímluvu všech svatých v čele s našimi národními patrony pomáhá, abychom kvalitou svého života umravnili naše politiky. Amen.