Dnešní dobový dokument obsahuje část projevu Adolfa Hitlera v Říšském sněmu, jímž reagoval na výzvu Franklina D. Roosevelta k uzavření mírových záruk mezi Německem a dalšími zeměmi. Obecně lze říci, že Hitler tu přednesl komplexní obhajobu přípravy globální války proti všem, kdo si nepřejí ovládnutí Evropy hitlerovským nacionálním socialismem. Je to apologie Německa a obvinění zbytku národů, kterým je přičítána vina na všem, co tehdy, pár dnů po nacistické okupaci Čech a Moravy, bylo už přichystáno v německých válečnických a světovládných plánech. Asi není třeba zdůrazňovat míru pokrytectví a sprostoty, kterou byl projev naplněn; to nelze přehlédnout při jeho samotném čtení, z něhož vyjímáme právě tu část, která se týká našich zemí, nejprve ponížených mnichovským diktátem, a poté pokořených nacistickými vojsky a vytvořením Protektorátu.

Faktografii k Hitlerově projevu lze čerpat z úvodního slova Lukáše Beera z vydání souboru Hitlerových projevů brněnským nakladatelstvím Guidemedia z roku 2012.

Americký prezident Franklin D. Roosevelt zaslal dne 14. dubna 1939 Adolfu Hitlerovi a Benito Mussolinimu výzvu, aby jmenovaní přislíbili, že do roku 1949 vojensky nepřepadnou žádnou ze seznamu vyjmenovaných 31 zemí (vedle státu Evropy připojil i mimoevropská území - Palestinu, Sýrii, Arábii, Egypt, Írán a Irák). Na oplátku za německé poskytnutí garancí vůči těmto zemím nabídl Roosevelt, že se jeho vláda u těchto zemí bude eventuálně snažit o dosáhnutí odpovídajících ujištění vůči Německu, a přislíbil spolupráci americké
vlády při jednáních o „dvou esenciálních problémech“. Tím měl na mysli problematiku zbrojení a mezinárodní obchod.

Americká veřejnost posléze s velkým napětím vyčkávala reakci Adolfa Hitlera a její očekávání bylo spíše optimistického charakteru. Tamější veřejné sdělovací prostředky komentovaly a americká politická místa interpretovala totiž blížící se svolání zasedání Říšského sněmu, před kterým měl vystoupit Adolf Hitler, v tom smyslu, že německý Vůdce přece na tuto výzvu nemůže odpovědět jednoznačně odmítavě.
Dne 28. dubna 1939 předstupuje Adolf Hitler před poslance Říšského sněmu s obšírným projevem jakožto otevřenou odpovědí na Rooseveltovu výzvu. Podstatnou část projevu pak Hitler věnoval problematice česko-moravského prostoru a vztahům s českým národem. Podle Hitlera byla Čechům ve Versailles určena role beranidla proti proti Německu. Český národ byl podle něj určitými mocnostmi pouze využíván jako prostředek k cíli. Čím více tento „mnohonárodnostní a života neschopný a uměle udržovaný státní útvar, Československo,“ plnil svou úlohu, tím větší byl odpor v něm žijících národnostních menšin vůči němu. Hitler pak přibližuje svůj pohled na mnichovské události ze svého pohledu a taktéž se zabývá nebezpečími, která spočívala v tomto prostoru mezi Mnichovem a březnem 1939. Důležitou otázkou pak byla problematika legitimnosti zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Adolf Hitler argumentuje, že Německu nemůže být vytýkáno, pokud se rozpadl státní útvar Česko-Slovensko.
Co k tomu dodat? Kdyby to všechno nebyla předehra k nejstrašnější válce světových dějin, jevil by se projev jen chorobným výplodem šílence. Dnes už dávno víme, že hrubé podcenění Hitlera bylo jednou z fatálních chyb, které umožnily způsobit vše následující.

Čechy a Morava

Když se v průběhu stěhování národů začaly, z příčin nám nevysvětlitelných, stěhovat německé kmeny z dnešního česko-moravského prostoru, vsunul se do tohoto prostoru mezi ně a mezi Němce, kteří ještě zbyli, cizí slovanský národ.