Začal měsíc květen, o němž se kdysi, v prehistorii, dávno před náletem digitálních hraček do našich životů, uvádělo, že je to měsíc zamilovaných a tím měsíc básníků. Obvykle se ještě zmiňuje Karel Hynek Mácha se svým Májem. Možná by ještě někdo vzpomněl na květnového Vítězslava Nezvala (nar. 26.5.1900). Já bych tentokrát prapůvodní existenciálně-milostný smysl měsíce máje připomněl s básníkem, jenž se sice narodil o kousek jindy (29.6.1917), ale jeho dílo je tou esencí zmíněnou výše, provoněno od kořenů až ke špičkám stébel. Ano, je to Josef Kainar (+1971), proč to nepřiznat – můj „srdeční básník“. Pro májové čtení jsem vám vybral báseň osudovou, krásnou a nesmrtelnou, i kdyby tisíc velmožů mezitím poesii zakázalo ve jménu jedniček a nul, soudíce zřejmě podle sebe, hlavně v tom druhém případě. Tedy zde je Kainarův návod na to,

JAK ULOVIT ŠTIKU DLOUHOU JAKO
STEHNO ANTICKÉ BOHYNĚ

Nejdřív se musíte narodit
A řvát až do ruda
Vyřvat se jednou provždy
Seřvěte je všechny Drahé příbuzné
I pana primáře
I nahodile přítomné zástupce vlasti –
Později už nebude k tomu příležitost
Řvát budou oni na vás –
Také hleďte zdatně ublinkávat
Nechť podělávky jak ty růžičky
Zdobí vám cestu životem
Který vám poskytli Oni
Vy zdravé dítě Koblížku syrový
Vy příští lovče
          od zátok tajemných jako
Podpaždí obšírných učitelek

Trestům se vyhýbejte Ale
          zuby si čistěte pořádně:
Při lovu štiky dlouhé jak stehno
          antické bohyně
Budete jich mít možná zapotřebí
Lízejte pilně měď
Tlapkejte bosýma nohama bláto
Až z něj vyšlápnete větu
Škapun kršá pfué –
Větu základních poznatků při lovu
          sladkovodních ryb