Drahousek Zakaznik,

Ceska Sporitelna docasny prerusit  tvuj ucet.
Duvod : Karta Cislo nedostatek. My naridit tebe az k cely neurc. clen ucet aktualizovat asi tolik my pocinovat odemknout tvuj ucet.
Az k dat na pretres clen urcity aktualizovat beh cvaknout zde : http://61.64.54.189:8081/www.csas.cz/index.html
Druhdy tebe mit cely clen urcity beh , my vule poslat tebe neurc. clen elektronicka posta oznameni aby tvuj ucet is pristupny zas. Potom tebe pocinovat pristup tvuj ucet kdykoliv.
Clen urcity hlaseni darovat vule byt bajecna vec do drzost a opatreny do nas bezpecny databazovy . -li tebe byt ve stychu az k darovat naridit hlaseni tvuj ucet vule byt automaticne odstranit dle

Ceska Sporitelna databazovy

Protože patříte nepochybně ke čtenářům denního tisku nebo sledujete jiná média, dobře víte, že je to podraz a že to poslední, co by vás mělo napadnout, je kliknout na nabízený odkaz. Hrozí, že tímto způsobem napustíte do svého PC červíky nebo přijdete o své úspory na účtu, každý nechť posoudí, co je v jeho případě větší nebezpečí.

Mne spíše zaujalo, že se po řadě dní, kdy se podobná svinstva šířila anglicky (zpravidla jako výzva oživit či upgradovat službu internet-banking) objevilo tohle půvabné sdělení neméně půvabnou češtinou, bezpochyby vygenerovanou nějakým tupým počítačovým translatorem. Ten email stojí za pozornost hlavně a pouze z důvodu jazykozpytného, a taky trochu futurologického. Nejen nezáměrné humory typu „Dear customer“ = „Drahoušek zákazník“ nebo toporné vkládání dvojsloví „určitý člen“ nebo „neurčitý člen“ tam, kde v angličtině stojí „the“ či „a“, samozřejmě také báječné skloňování či časování („darovat vůle být báječná věc“) či pronikání originálu do „překladu“ („aby tvůj účet is přístupný zas“). Až potud je to srandička.

Úsměv ale tuhne na retu, když si připustíme, že takhle nějak skutečně může vypadat komunikace budoucnosti. Jak ochuzujeme svůj slovník o diakritiku, slovesa či složitější gramatické úkony (následkem zprimitivnělé komunikace prostřednictvím sms a souběžně s čím dál masovějším pronikáním anglismů do soukromé i veřejné komunikace), nejenže přicházíme o rozkoš z užívání plné košatosti a lexikální bohatosti naší mateřštiny. My už ji vlastně nepostrádáme, nepociťujeme její potřebu, a to je varovné. Užívání specificky znakové a zkratkové řeči mobilů se přenáší do psaného jazyka (emaily plné smajlíků místo slovního vyjádření stavu či emocí), ale i do řeči hovorové („je to v poho“). Do jisté míry to můžeme vysvětlit analogií ke zkracovací mánii (zejména americké) angličtiny, jenomže tam je výsledný pajazyk jazykem ulice, folklórem periférie, zpravidla nejspodnějších příček sociální hierarchie. Kdežto u nás proniká průřezově celou komunikující veřejností. A není to pociťováno jako handicap, naopak s trochou snobismu možná i za projev toho, že takový mluvčí jde s dobou, je „in“.

Pokud vás občas někdy taky napadne, jak svůdně snadné a pohodlné je užívat pazdrátskou esemesštinu, přečtěte si to hoaxové sdělení v úvodu ještě jednou. A pokud možno nahlas, případně si to nahrajte a pak do omrzení pouštějte. Budete si připadat jako UFO a pokorně se vrátíte k Vančurovi. Ostatně, nic lepšího pro sebe udělat nemůžete.

Petr Žantovský

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.