Proč asi? V jakém žoldu, abych byl konkrétní? Zdali nám to někdy někdo vyzradí, jako to učinil v Německu žel již zesnulý Udo Ulfkotte v knize Gekaufte Journalisten (Koupení žurnalisté) nebo v Anglii Robin Aitken v knize Can We Trust the BBC?(Můžeme věřit BBC?). Čím to, že ani jedna z těch knih dosud nevyšla česky? Naštěstí kdysi nakladatelství Ideál vydalo dvojici knih amerického žurnalisty Bernarda Goldberga Jak novináři manipulují a Arogance, takže jakýsi předběžný výsek ze zahraniční zkušenosti  toho, jak a v jakém zájmu nás média ohlupují, máme k dispozici.

Asi nejstrašnější a nejčerstvější příklad třídního boje, vysvětlující mnohou nejasnost ohledně toho, kdo je skutečný konspirátor, přineslo tento týden Aktuálně.cz (dostupné zde)

Obřími titulky, lákavou grafikou a přehršlí slov do čtenáře chrlí známá trojka autorů materiálů tohoto typu Nikita Poljakov, Lukáš Prchal a Jakub Zelenka výkřiky typu: Rozkrýváme pozadí nové světové války. Jak se Češi ocitli v zajetí lží atd. Podstatou následného textu je potisící opakovaná konspirační, protože nepodložená teorie, že jsme v obklíčení prokremelskými dezinformátory. A od této zásadní „pravdy“ přistupují stateční žurnalisté ihned též ke jmenovité identifikaci oněch šiřitelů lží a propagandy. Nazývají je „Architekty dezinformací“. A samozřejmě se jedná o stále tatáž, donekonečna opakovaná jména webů AC24, NWOO (New World Order Opposition) či Aeronet a další, přičemž pokud si dáte aspoň malou práci, zjistíte, že jejich mediální produkty jsou velmi různé, mají různou profesionální úroveň a i celkově mají poměrně málo společného. Snad jen nahlas vyslovovanou nedůvěru k mediálnímu mainstreamu, který vytěsňuje některé nepohodlné informace a nahrazuje je skutečnou konspirací a propagandou.

Připomíná to štvanici. Nezažili jsme už několik takových jen v posledních 70 letech? Štvalo se proti imperialistickým zvědům, zaprodancům Západu, pak zase proti přátelům starých pořádků, dnes tedy proti zaprodancům Východu, ale ta odsuzující slova jsou stále stejná. (Přitom jsou zde i faktické chyby. Autoři si mohli třeba snadno zjistit, že jimi dehonestovaný měsíčník Vědomí, které vydával O.Geršl, už od června 2016 nevychází. Přesto je zde o něm zde pojednáno jako o stále funkčním médiu. Inu, práce je holt pracná…)

Pěkně se jaksi sebe-obnažili tvůrci tohoto obřího materiálu v okamžiku, kdy nám předkládají „Fáze hybridní války“, citované údajně z nějakých (ovšem konkrétně neuvedených) „odborných studií“. Citujme si je:

První fáze: nevojenské asymetrické vedení války (zahrnující informační, morální, psychologická, ideologická, diplomatická a ekonomická opatření jako část plánu vytvořit příznivé politické, ekonomické a vojenské předpoklady pro další fáze války).

Druhá fáze: speciální operace za účelem oklamání politických a vojenských představitelů koordinovanými opatřeními, prostřednictvím diplomatických kanálů, sdělovacích prostředků, prostřednictvím vládních a vojenských agentur, únikem falešných dat, rozkazů, nařízení a směrnic.

Třetí fáze: zastrašování, klamání a podplácení vládních a vojenských představitelů, s cílem přimět je, aby přestali plnit své služební povinnosti.

Čtvrtá fáze: destabilizující propaganda, jež má zvýšit nespokojenost obyvatelstva, což umocní příjezd ruských militantních skupin a eskalaci podvratné činnosti atd. atd. atd.

Když z poslední citované věty vypustíte slovo „ruských“ můžete bez potíží aplikovat všechny formulace obecně na jakoukoli velmocenskou propagandistickou válku. A propagandistické úsilí, které vykazuje prvky této „dělostřelecké přípravy“, zažíváme v poslední době kolem sebe vskutku hodně. Například právě ve zde citovaném materiálu Aktuálně.cz.

To, že se Bakalův server tak mocně pustil do těchto aktivit, nemůže být náhodou, a proto není radno to podceňovat. Při vzpomínce opět na časy ne tak dávné víme, že průběh třídního boje bývá takovýto: 1. nalezení předmětu společné nenávisti, 2. označení nositele a šiřitele tohoto předmětu, a konečně 3. jeho vytěsnění z veřejného prostoru. Ostatně popsal to už Orwell, právě před těmi zmíněnými skoro 70 lety (přesně roku 1949 vyšel jeho román 1984). Zdá se, že nic moc pěkného nás nečeká.

Petr Žantovský

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.