Před osmdesáti lety českoslovenští vojáci osvobodili společně s Rudou armádou hlavní město Ukrajiny Kyjev. 1. čs. samostatná brigáda dorazila jako první do centra města a následně k Dněpru. Šťastní obyvatelé Kyjeva tehdy vítali naše i sovětské vojáky, tekly slzy štěstí, lidé objímali své zachránce... Psal se 6. listopad 1943.

Sto čtyřicet československých vojáků obdrželo vysoká sovětská ocenění. Jména hrdinů od Kyjeva se pomalu ztrácí v čase, často i záměrně. Hrdinové Sovětského svazu Richard Tesařík, Antonín Sochor, dalšími vysokými řády byli oceněni jejich velitel Ludvík Svoboda, tankista Vladimír Janko či Sergej Petras…

Tito hrdinové mají svá jména, před osmdesáti lety se před nimi klonil celý svět. Dnes žijí poslední z nich... Otvírám knížku vzpomínek „Z Buzuluku do Prahy“ od generála Ludvíka Svobody. Uplynulo osmdesát let, co zbylo z jejich statečnosti? Na ty poslední žijící se nenašlo ani jedno místo mezi těmi nedávno vyznamenanými. Prezidentova hradní medailová nadílka na ně zcela zapomněla, o těch z východní fronty se prezident dokonce ani slovem nezmínil. Cítím opět záměr, opět manipulaci s dějinami. Na piedestalu slávy místo skutečných hrdinů jsou veřejnosti předkládány jen figurky nebo virtuální hrdinové.

V této souvislosti připomínám známý výrok jednoho pologramotného osvětáře z Černých baronů, „kdo je hrdina, rozhodujeme my, strana!“. Dějiny se převracely, jak se těmto „osvětářům“ hodilo. Kácely se sochy, strhávaly pamětní desky, vytrhávaly se stránky z učebnic, trestáni byli posluchači zahraničního rozhlasu, vyhledáváni agenti.

Byla to doba, kdy „strana“ rozhodovala, kdo je hrdina a kdo má být zapomenut. Trvalo mnoho let, než tito hrdinové opět našli své důstojné místo v našich dějinách. Poučili jsme se z této doby? Vážíme si dnes našich válečných hrdinů? Neničíme opět jejich památku?

Právě osmdesáté výročí osvobození Kyjeva československou brigádou se přímo nabízí k připomenutí jejich odkazu. Kyjev má pro nás určitou symboliku, již v roce 1914 byl i místem ustavení České družiny, která se stala základem našeho vojska na Rusi a vedla k následnému ustavení našich legií. V poslední době je Kyjev cílem cest našich vládních politiků, kolik z nich tuto historickou skutečnost zde v Kyjevě připomnělo?

Místo po těch našich hrdinech pokukujeme po těch cizích, dovoláváme se Batmanů. Kádrováci opět rozhodují, kdo je hrdina a kdo má být zapomenut. Opět kádrují, jako ten pologramotný osvětář…

(zdroj: L.Svoboda - Z Buzuluku do Prahy)

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele