Hej Slované, ještě naše
slovanská řeč žije,
pokud naše věrné srdce
pro náš národ bije.
Žije, žije duch slovanský,
bude žít na věky.
Hrom a peklo, marné vaše,
proti nám jsou vzteky.

Dnes není zájmem bruselských elit připomínat tyto pražské události před 170lety, které nastolily otázku národních zájmů všech slovanských národů v Evropě. I dnes cítíme snahy těchto elit o potlačení slovanské vzájemnosti. Tedy o vyloučení, či omezení spolupráce slovanských národů. Příkladem je protiruské tažení a vyvolávání nenávisti k Rusku. Této kampani slouží i rozdmýchávání sporů mezi slovanskými národy. Jednota Slovanů je mnohým na překážku. Připomínání slovanské identity je nežádoucí. Zároveň pociťujeme, že vstupem do EU ztrácíme značné části své suverenity, ale i slovanské vzájemnosti.

Právě před 170 lety v červnu 1848, se stala Praha centrem zájmu a nadějí slovanských národů. Od 2.června zde probíhal Slovanský sjezd. Tehdejší slavnostní atmosféra v Praze budila naděje zejména u českého a slovenského národa. Své národní tužby projevily i ostatní slovanské národy. Vedle největšího ruského národa, to byly zejména Poláci, Srbové, Bulhaři, Chorvati, Ukrajinci, Rusíni, Makedonci, Lužičtí Srbové…

Téměř 400 účastníků slovanských národů hledalo cestu k národnímu probuzení a ke sjednocení všech slovanských národů. Slovanský sjezd otevřel také otázky k postavení Slovanů v rakouské říši a též se zabýval vztahem k ostatním Slovanům stojících mimo rakouskou říši. Je skutečností, že rakouská říše byla většinově tvořena slovanskými národy, které ale neměly vliv na její politiku. Samotný sjezd byl prvním významným pokusem o sjednocení národních a emancipačních zájmů Slovanů. Je zásluhou zejména českých a slovenských obrozenců, Františka Palackého, Pavla J. Šafaříka, Karla H. Borovského a Ludovíta Štúra, že tento sjezd se konal v Praze. Na sjezdu byl přijat Manifest Slovanského sjezdu k evropským národům k postavení slovanských národů v Evropě. Sjezd byl násilně ukončen 14.června, v den kdy v Praze vypukly bouře, které přerostly v revoluční vystoupení proti monarchii.

Revoluční rok 1848 probudil Evropu, Slovanský sjezd v Praze byl součástí tohoto revolučního procesu. Slovanské národy po celou dobu své historie se střetávaly zejména s vlivem germánským a osmanským. Velice často bojovaly o svou holou existenci, často bránily Evropu před agresory. Naposledy v období druhé světové války, za německého tažení na Východ. Slovanské národy přinesly v této době také největší oběti. Dnes se cíleně na tuto skutečnost zapomíná. Kácí se pomníky slovanských hrdinů, přebarvují se dějiny. Pro národy slovanské jsou i dnes, jako zcela zásadní, otázky národní suverenity a otázky slovanské vzájemnosti.