Letos, díky pohotovosti ukrajinských pořadatelů, můžeme zajít na Letnou a tam shlédnout Výstavu zničené a ukořistěné ruské vojenské techniky. Pořadatelům jistě dalo hodně práce dopravit z fronty tyto vzácné exponáty. Kolik to bylo kamionů? Jistě přijdou děti i znalci vojenské techniky, nebo jen tak lidé z dlouhé chvíle, možná i organizované výpravy autobusy z venkova. Televize, novináři i fotografové budou mít své slavné dny. Kdo bude mít zájem, může se vyfotografovat s ruským tankem.

Mám v ruce současnou publikaci „Praha ve stínu hákového kříže“ od historiků Jana B. Uhlíře a Jana Kaplana. Zajímavé, ale zejména poučné čtení i dobové fotografie. Obsahuje dokumenty z té pohnuté doby. Z doby, kdy vyřčené slovo na špatném místě, mohlo znamenat popravu, či koncentrák, také poslech zahraničního rozhlas byl přísně trestán, lidé mohli poslouchat jen tu oficiální propagandu Goebelse. Nacistická cílená propaganda měla vystrašit národ.

Je to již 80 let, co se konala v Praze – Holešovicích výstava Sovětský ráj, konala se z podnětu zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Nacistická propaganda chtěla vyžehlit zdrcující porážku 6. německé armády u Stalingradu, kterou s nadějí prožívaly okupované národy Evropy. Proklamovaným cílem bylo varovat český národ před bolševickou hrůzovládou. Návštěvníci měli k vidění ruské a ukrajinské chatrče, ale i množství trofejních zbraní od tanků po letadla. Od 28. února do dubna 1942 tuto výstavu shlédlo na 300tisíc návštěvníků. Výstava byla nejspíše zdarma, školní dítka měla školní volno. Organizátoři jistě nezapomněli ani na organizované výpravy. Nejspíše mezi prvními přišli i ministři protektorátní vlády. Fotografové i novináři se činili. Češi však věděli své…

Válka na východě Evropy není tím, čím bychom se měli chlubit. Za každým zničeným tankem, sestřeleným letadlem, či zničeným obrněným vozem je nutno vidět i ty padlé. Kdysi někdo slavný řekl: “válka je vždy selháním politiků“. Válka to nejsou jen oběti, to jsou i zničená obydlí, nemocnice, je to i inflace, znehodnocené vklady… Přitom stále mezi námi žijí lidé, kteří prožili druhou světovou válku osobně. Oni přežili, miliony jiných v této válce padli, byli umučeni v německých táborech smrti. Však jen v Československu zemřelo více než 300 tisíc jeho občanů, našlo zde svůj hrob přes stoti tisíc padlých hrdinů, dnes jejich památku se skoro stydíme připomenout. Rusové, Ukrajinci, Kazaši, Bělorusové …měli své rodiny, své touhy. Dějiny převracíme podle větru odkud vane. Někdy se nám ty dějiny až nepříjemně vrací.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele