Byl zcela jiný, než ti jeho političtí souputníci. Nebál se přijít mezi lidi. Měl své místo mezi umělci, sportovci, akademiky, ale i mezi prostými lidmi. Jeho podpora kultury a sportu byla všeobecně známá. Byl nejen fanouškem Sparty, ale dokonce na tu Letnou i chodil. Nebál se ani sfárat mezi horníky, nebyla mu cizí ani fyzická práce na jeho chalupě v Horním Polubném nedaleko Jizerky. Byl sice významným komunistickým politikem, ale patřil k těm všeobecně uznávaným a často citovaným politikům ve světě.

Je dobré si zejména dnes připomenout, že se osobně setkal na svých jednáních se světovými osobnostmi, jako byl Bruno Kreisky, Willy Brandt, Jacques Chirak, Josef Broz Tito, Teng Siao-Pching, ale i Indira Gándhi či prezident USA Richardm Nixon. I přes určité politické bariéry byl tedy otevřeným politikem i pro západní představitele. Právě to může být příkladem otevřenosti a vzorem i pro současné, záští postižené české politiky. Neuzavíral se před jinými názory, a to je pro nás důležité zejména dnes. I v kritických dobách pro naši vlast se zachoval čestně.