Marie Uchytilová (1924-1989) vytvořila asi nejsmutnější sousoší, které známe. Pracovala na něm významnou část svého života, dokonce bez význačné pomoci státu. V pražském ateliéru v Hodkovičkách skládala trpělivě odkaz pro paměť těch budoucích. Teprve v roce 2013 byla in memoriam prezidentem republiky M. Zemanem vyznamenána medailí Za zásluhy. I to je „příznačné“ pro naši historickou „paměť“. Nikdo nám nedal právo zapomenout na jejich oběť. Němci neměli s dětmi slitování, některým byl pouhý rok.

Německá pomsta dopadla 10. června 1942 na hornickou vesnici nedaleko Kladna, měla 483 obyvatel. Podobný osud postihl za 14 dní i osadu Ležáky na Vysočině. Obě obce se tak připojily svým osudem k tisícovkám Němci vypálených a vyvražděných vesnic na Ukrajině, v Bělorusku, Rusku… k nim patřil i Český Malín na Volyni. Vyvražděné a vypálené Lidice měly být trestem českému národu za zdařilý atentát na protektora R. Heydricha.

Při hromadně popravě 173 mužů ve věku od 14 do 84 let byli okupanti přesní a důkladní, nikdo neunikl. O několik dnů později bylo dodatečně popraveno dalších 26 občanů Lidic, mezi nimi i dva 15letí chlapci, kteří náhodně unikli popravě při prvním „třídění“ obětí v Lidicích. Popravě neunikl ani pacient z kladenské nemocnice s nohou v sádře. 203 lidických žen bylo odtrženo od svých dětí a byly převezeny do koncentračního tábora v Ravensbrücku, 53 z nich bylo v táboře utýráno či zemřelo při pochodech smrti. 82 dětí z Lidic bylo zavražděno 2. 7. 1942 v plynových vozech v Chelmnu. Doprovázel je telegram „Zvláštní péče není žádoucí“. Čtyři děti měly pouhý rok, dalších pět dětí dva roky. Pouze několik dětí bylo dáno na tzv. převýchovu do německých rodin. Do Lidic se jich vrátilo po válce 17. Většina lidických matek se svých dětí nedočkala…