Poslední vývoj ve Velké Británii je toho dokladem. EU prochází krizí, rozvolňuje se nejen z důvodů ekonomických, ale i z důvodů politických. Obdobný vývoj jako je ve Velké Británii je i v Rakousku, Holandsku, Francii, Maďarsku, nebo u našich sousedů v Polsku. Ve Francii demonstrace přerůstají v násilí. Policie zasahuje vodními děly, obušky… Příkladem nefunkčnosti unie byla a stále je i migrační krize, která na nás po několik let dopadá a v budoucnu bude zcela jistě zdrojem dalšího etnického napětí v Evropě. Pnutí v EU roste. Předpokládaný výsledek voleb by měl být vážným varováním.
Česká republika vstoupila do EU v roce 2004 s určitými nadějemi. Jak se ukazuje, možná i značně zkreslenými, až naivními. Přesvědčily nás sladké řeči o novém ráji, o naditých peněženkách, to vše je dnes již zapomenuto. Stali jsme se v unii občany druhé kategorie. Stále více sílí hlasy o zásadní reformě. Dnes ve volebních místnostech po patnácti letech bilancujeme, hodnotíme… Narůstá požadavek zásadní reformy unie. Ta nemůže jít cestou diktátů a výhrůžek Evropským parlamentem či nikým nevolených bruselských byrokratů.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV