Dnes, krátce po letošním 28. říjnu, postrádám pohledy morální. Vystoupení prezidenta Petra Pavla jsem pozorně sledoval… ale „netleskal“ jsem. Mluvil hezky, jeho paní to také slušelo. Nejspíš by jim to slušelo i v jejich předlistopadové důstojnické uniformě. Ale to je málo, co čekáme od prezidenta. V jeho projevu jsem postrádal pokoru a omluvu. Také výběr vyznamenaných byl u některých spíše vánočním dárkem, než zásluhou. Nenacházím u něj pevné morální zásady, jaké byly u TGM, Dr. E. Beneše nebo u válečného hrdiny Ludvíka Svobody. Dokonce jeho životní postoje jsou v zásadním rozporu s morálkou. Prezident by měl být pro nás občany vzorem. A vzory máme, nemusíme jen pokukovat do zahraničí.

Určitě se shodneme, že tou největší morální autoritou byl první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Významný politik, ale zejména osobnost veřejně známá. Jeho pevné morální postoje k mnohým otázkám, které rozdělovaly v jeho době českou společnost, jsou dostatečně známé. Ve svých 64 letech odešel do exilu a zde sehrál zásadní úlohu při vzniku samostatného Československa. Nebyl v morálních zásadách osamocen, i další jeho následnici stavěli morálku na přední místo.

Pravda, měli to mnohdy v českých dějinách složité. Jako příklad lze uvést Dr. Edvarda Beneše. Kolik toho v životě vytrpěl. Spoluzakladatel Československa, také on odcházel do exilu podobně jako TGM. Po Mnichovu 1938 odcházel opět do zahraničí, nezlomil se, budoval stát podruhé. Vrátil se jako vítěz, jako morální autorita. Stal jediným prezidentem v Evropě, který se po válce vrátil do svého úřadu.