Děti kdopak to asi je? Není to ani pocestný, ani listonoš, …  je celý v červeném, ozdobený čepičkou s bambulkou, mívá i zvoneček. Slibuje nám hory i doly, dárky nabízí za hotové i na splátky, vykukuje za každou výlohou, je v televizních reklamách, láká na mobily i na PC, …  Jmenuje se Santa Claus! Místo staleté tradice s ním přichází komerce.

Ježíšek po staletí přicházel k našemu vánočnímu stolu. Máme v paměti, že Vánoce to je především láska k bližnímu. Vánoce se staly nedílnou součástí svátků křesťanského světa. Připomínáme si dle legendy zrození Ježíše Krista. O vánočních svátcích vždy ožily i ty nejmenší venkovské kostelíky. Naše města i vesničky se rozzářily, vánoční stromeček, pod ním jesličky, krajinou zněly vánoční koledy. Krásu Vánoc navíc umocňovala sněhová nadílka, která ozářila naši krajinu. Tu zimní pohádku nám uchoval ve svých obrázcích Josef Lada, obraz posázavské krajiny máme ve své paměti. Vánoce si užívají děti, ale i my dospělí, zejména děti se těší na Ježíška a na dárky, které přináší.

Nebylo vždy veselo. Ježíšek v době „poúnorové“ bojoval o své místo u našeho stolu. Místo Ježíška k nám v té době přijížděl na saních Děda Mráz se Sněhurkou z daleké Čukotky. Děda Mráz zajel do továren, do škol, do úřadů, ale za naše domovní dveře se nedostali, tam kraloval náš Ježíšek. Byl tehdy skromný, podobně jako dárky. Přesto nám přinášel radost. Děda Mráz odešel, přesto se jiný, opět nezvaný host, dobývá zase do našich domácností. Přišel nejdříve opatrně a když viděl, že je všechno dovoleno, hned se zabydlel.  Ve výkladech je lépe vidět, cíl má ale stejný, jako kdysi ten Děda Mráz. Zapomenout na české tradice, potlačit naše pojetí Vánoc. Těch Vánoc, které mají své neopakovatelné kouzlo právě u nás. České koledy ještě před lety vytvářely vánoční náladu v našich velkoobchodech… Nejspíše také překážely.  Nedávno jsem otevřel Babičku od Boženy Němcové, to kouzlo českých tradic je zakotveno v každé její stránce. Kolik lásky k bližnímu je v ní, podobně jsou nám blízké i obrázky Josefa Lady.