Již jeho první návštěva Československa v dubnu 1987 byla pro nás povzbuzením. Praha ho vřele vítala, kráčel uprostřed nadšeného davu. Po jeho boku byla i jeho krásná a milá žena Raisa. V té době něco nebývalého. Gorbačov se stal nositelem nového přístupu v vzájemné důvěře mezi supervelmocemi. Je jeho zásluhou, že Sovětský svaz uvolnil své sevření státům východního bloku, došlo ke sjednocení Německa, včetně odchodu sovětských vojsk z východní Evropy, především z Německa, byla rozpuštěna Varšavská smlouva.

Svět v té době mu naslouchal, byl na prvních stránkách médií, světoví státníci mu tiskli ruce, předávali metály, špalíry obdivovatelů lemovaly jeho zahraniční cesty. Polistopadový prezident Václav Havel mu později předal naše nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva za jeho přínos pro svobodu Československa.

Nutno ale i připomenout, že Gorbačov byl u rozpadu SSSR, 25.12.1991 rezignoval na funkci prezidenta SSSR. Z politiky odešel nejspíše zklamán, jeho sen v lepší svět se zhroutil, příliš důvěřoval. Západní politici dali M.S. Gorbačovovi brzo najevo, že jeho sen o spravedlivějším světě již nepotřebují. Po rozpadu SSSR se rovnováha ve světě překlopila ve prospěch Západu.

Mírotvorce, nebo naivní politik? To posouzení je velice křehké, co ale zbylo z jeho odkazu? Ubylo napětí, ubylo řinčení zbraní, války jsou již minulostí? Je tomu právě naopak. Bývalé státy Varšavské smlouvy jsou členy NATO tak, jako pobaltské státy z bývalého SSSR. Zbraně NATO jsou dislokovány zcela u hranic Ruské federace. Napětí může kdykoliv přerůst v atomový konflikt. Vztahy mezi USA a Ruskem jsou nejhorší od konce 2. světové války.

Odchod Michaila S. Gorbačova z tohoto světa připomenul nám tu dobu nadějí, je to i doba k zamyšlení. U ruského velvyslanectví asi nebudou tisíce květin, za několik týdnů zmizí i nekrology, Michail S. Gorbačov nebude mít pomníky, jeho jméno neponesou ulice, natož náměstí. Česká republika nebude výjimkou, přesto jeho odkaz o lepším světě by neměl být zapomenut. Ani v Praze, ani v Bruselu…

Věřím, že jeho odkaz se stane trvalou součástí světových dějin, svůj odstavec bude mít i v českých dějinách. Když nic jiného, dal světu i nám naději. Že příliš důvěřoval?

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele