Kdo zvítězí, tam se prý Slovensko nakloní. Obě volební strany nenechaly nic náhodě, vrhly všechny síly do boje o prezidentský palác. Z Prahy vyjížděly speciální vlaky s jásajícími slovenskými studenty. Jak do první bojové linie pod heslem Mladí proti fašismu. Jízdenky, možná i svačina, byly zdarma. Prezidentský palác se měl po vítězství Korčoka stát baštou proti Ficově „zlovládě“. Dopadlo to ale jinak, než bylo někde určeno.

Do pozdní noci jsem nespal, čekal jsem netrpělivě na výsledky voleb. Média hlásila, že to bude těsné, prý rozhodnou pouhé desítky hlasů... Uprostřed noci volební mapa Slovenska zčervenala. Peter Pellegrini zvítězil s velikým náskokem. Pouze malé modré ostrůvky patřily poraženému kandidátu pravice... To pravicové zklamání se dalo na Slovensku krájet. Místo šampaňského tekly proudem slzy. Obdobné to bylo i v Česku. Těch otázek bylo mnoho, proč po vítězství Roberta Fica v parlamentních volbách přišlo i vítězství Petera Pellegriniho. Kde se stala chyba? Voliči zase neposlechli? Strašení Putinem, Orbánem, Babišem nezabralo.

Těžko budu usínat… Přitáhl jsem si peřinu, načechral polštářek pod hlavou, myšlenky mně stále běžely hlavou, víčka únavou už padala, ptám se, jak to přijmou naši „demokratičtí politici“. Vidím uprchlíky u hranic Slovenska. Desítky gumových člunů na řece Moravě. Obdobně jsou plné vlaky ze Slovenska. Ženy, děti, všichni jen tak nalehko k nám do Česka. Nádraží nestačí odbavovat. Český červený kříž pohotově staví stanové městečko na Kampě, pod Karlovým mostem. Vlna solidarity zachvacuje Českou republiku.

Prezident Petr posílá na pomoc prezidentskou gardu... Pražské kavárny také nezůstávají pozadu, pohotově otvírají své prostory pro občerstvení uprchlíků... Vidím známé herce, jak poskytují svá obydli rodinám s dětmi. Mnozí další vaří polévku, roznáší čaj k břehům Vltavy. Kasičky se plní dary, poslanci odevzdávají své poslanecké platy... Občané pod přílivem solidarity vyvěšují z oken cedule „ubytování a obědy zdarma“. Solidarita zachvátila celé Česko. Celý svět sleduje naši otevřenou náruč...

Házím sebou v posteli, peřina padá na zem, chci jít také zachraňovat. Sedím na posteli, je neděle, sedm hodin ráno. Nevyspalý zapínám rádio, televizi... Dívám se na ranní zprávy, vidím jen povadlé tváře, oddychl jsem si, žádná uprchlická vlna se nekoná.

Chvála Bohu, byl to jen bláznivý sen... Naopak Slovensko už vstává a slaví, vstoupilo do své nové éry. Slovensko se stalo strašákem pro Fialu a spol. A že výsledek mnohé nepotěšil, to je právě ta demokracie?

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele