Česká zručnost a podnikavost po staletí vládla Evropě, budila úctu i závist. Světoznámé značky Škoda, Baťa, ČKD, Jawa, Tatra, Avia … dobývaly svět. Vyváželi jsme cukrovary, pivovary, cementárny, elektrárny, rafinérie i zbraně. Český průmysl to byly železárny, ocelárny, zbrojovky, automobilky. Říkalo se o nás v době monarchie, že jsme kovárnou Evropy. Česká podnikavost a zručnost dobývala svět. A my jsme na to byli patřičně hrdí!

Politické změny po roce 1989 přinesly zásadní změnu ekonomické orientace. Český export navázaný na tradiční východní trhy se rozpadl nebo byl dokonce zcela záměrně oslaben. V poslední době dokonce i pod sankcemi EU a USA, které výrazně poškodily českou ekonomiku. Polistopadová orientace na západní trhy, přinesla negativní dopady.

Pod rypadly buldozerů, mizely tradiční české značky. Místo nich vyrostly podle dálnic obří montovny, velkosklady. Místo zručných řemeslníků jen práce pro nevyučené pracovníky. Po dálnicích se jak divoká řeka valí kamiony z celého světa, jsme velkoskladem Evropy. Nadnárodní společnosti diktují podmínky domácí konkurenci. Mzdy českých zaměstnanců jsou hluboko pod mzdou zaměstnance starých zemí EU. Mizí tradiční řemesla i zručnost. Řemeslo se stalo téměř odpudivým. Učiliště zejí prázdnotou…

A tak se nedivme, že pro řemeslníky, zedníky, za prodavačkami, zdravotními sestrami jezdíme na Ukrajinu. Celá západní a střední Evropa vyzobává ukrajinskou ekonomiku. Naopak od nás odcházejí do zahraničí za lepšími podmínkami naši lékaři, mladí vysokoškolsky vzdělaní lidé. Zároveň střední a vysoké školy chrlí tisíce studentů bez skutečných potřeb české ekonomiky. Technické obory, tedy pilíře ekonomiky, jsou na okraji zájmu i samotných studentů.

I náš venkov se změnil, to „bílé zlato“, cukrovka, mizí z našich polí. Mizí i další tradiční plodiny, stáváme se závislí na dovozu. Svazují nás kvóty EU, které omezují jak rostlinnou, tak i živočišnou produkci. Česká vesnice ztrácí své poslední pracovní příležitosti, lidé se stěhují za prací do měst. Ráz české krajiny se mění, mizí půda, ubývá života, přibývá betonu.

Před několika lety proběhla v médiích na druhé či třetí straně zpráva o rozprodeji zlatých rezerv státu. Prodej hluboko pod cenou. Prodej zlata, které v minulosti patřilo k bohatství a základům ekonomiky státu. V době německé okupace bylo toto zlato ukradeno, jeho poválečný návrat do vlastnictví našeho státu stál mnoho úsilí. V majetku státu, tedy i nás občanů zůstanou jen „papírky“, které v minulosti se staly často zcela bezcennými. Nedávno ČNB nakoupila jen zlomek tohoto zlata, samozřejmě za jinou cenu! Podivný obchod našich novodobých bankéřů!

Jak říkávaly naše babičky, „děti pamatujte si, rodinné stříbro se neprodává“.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele