Kolik bezesných nocí dnes zažívají naši senioři. Mnozí z nich o holi, či na vozíčku, se octli na chodníku ve frontě u dveří dodavatelů energií. Mají strach z každé obálky co přijde zítra, pozítří… co mají dělat, ne každý z nich má své děti nablízku. Ne každý, se v této situaci dovede orientovat, poradit. lJiž teď počítají každou korunu a co bude zítra….

Je krátce po volbách a tak jsou senioři pro media nezajímaví, mají jiné priority… Ta šedovlasá babička s hůlkou jim body do sledovanosti nepřinese. A pro neziskové organizace jsou nejspíše tyto smutné osudy také nezajímavé. Na jejich podporu, či slova o pomoci nezní hlas ani z médií, ani z náměstích.      

Je třeba říci nahlas, v tomto případě významně selhal stát, stát selhal dokonce již před lety, když uvolnil trh s energiemi. Tehdy tisíce náhončích v saku a s kravatou vyrazilo do ulic, začal lov na občany, rozdávaly se dárečky i sliby. Dnes především senioři platí za tuto chybu. Ne za svou, ale za chyby státu. Dopady jsou víc něž zřejmé. Nelze proto zavřít oči, je třeba rychle jednat. Čas běží, zimní měsíce již začínají. Ceny energií strmě stoupají, k tomu nájmy, léky, potraviny… Inflace je vidět na každém kroku. Zejména osamělí senioři se dostávají do neřešitelné situace.  Ne každý si dovede říci o pomoc. Stydí se zaklepat na dveře úřadu. Nová vláda, ještě nevládne a ta bývalá již dosluhuje. Zejména od té nastupující padají jen slova, slova, sliby, sliby a s nimi i vyhrůžky, že se bude škrtat, prý se moc rozdávalo, ta paní s hůlkou  k nim určitě nepatřila…

Situace kolem trhu s energiemi vyžaduje zásadní řešení. Nejen stát, ale i města, obce musí rychle přijít s pomocí. Zejména obce mají zmapované své prostředí. Nelze čekat na zaklepání, musí sami vyrazit do ulic, tedy zajít i za tou šedovlasou  drobnou paní s hůlkou. Je to ta stejná paní,  za kterou přišli před měsícem s volebními letáky…Slyšela sliby, sliby, dnes stojí ve frontě, zima i Vánoce se blíží… Místo klidného stáří, má ta paní strach, co bude, jaké bude mít Vánoce?