V kalendáři bylo sv. Valentýna. Byla středa 14. února 1945. V Praze byl jasný slunný den, když krátce po poledni se otevřelo nebe, stověžatá Praha plakala. Přes 60 amerických létajících pevností B-17 svrhlo na Prahu 152 tun pum. Nálet si vyžádal 701 mrtvých, 1400 zraněných, 200 domů bylo zcela zničeno, stovky dalších poškozeny. Nejvíce utrpěla oblast kolem Karlova náměstí, Nového Města, Vinohrad, Nuslí… Zcela vyhořel benediktinský klášter Na Slovanech, založený císařem Karlem IV. roku 1347. Na tu válečnou hrůzu již zapomínáme.

Je to již 78 let, co v Praze umíraly i děti, mezi nimi 17letá nadaná klavíristka Eva Ladová, dcera malíře Josefa Lady. Mladičkou Evu zabila americká bomba poblíž Emauz, když hledala své rodiče. Praha prožila jen malou kapičkou hrůzy, kterou museli prožívat lidé ve Varšavě, Stalingradu, Drážďanech, Leningradu či na bojištích a místech, přes které se přehnala válka. Kolem tohoto amerického náletu se chodí po špičkách, není vhodné o něm mluvit, či jej připomínat. Místo poválečné omluvy a lítosti slyšíme výmluvy. Dokladem zbytečnosti tohoto náletu je to, že nebyl zničen ani jeden průmyslový objekt! Naopak německá propaganda tohoto náletu patřičně využila. Nálet byl jen „malou“ ukázkou války oproti tomu, co ve stejný den zažily Drážďany. I zde provedly USAAF a RAF zcela nesmyslný nálet, tento historický skvost na Labi, bez průmyslových objektů, hořel několik dnů. Nálet nepřežilo dle amerických zdrojů neuvěřitelných 50 000 lidí.

Nebyl to jediný nálet na Prahu a na další česká města. Také v březnu 1945 byla Praha cílem amerických náletů na strojírenské objekty v Libni a Vysočanech. Tehdy se Američané trefili přesně. Také stovky obětí… A další zcela nesmyslný americký nálet byl proveden v posledních dnech (25. 4.) války na plzeňskou Škodovku, několik dnů před slavnostním uvítáním americké armády v Plzni. Opět zcela zbytečné oběti. Tak, jako v Praze, i zde je otazník: „Komu ku prospěchu?“

Nutno připomenout, že v době únorového náletu na Prahu bylo krátce po Jaltské konferenci (4.- 11. 2. 1945), která rozhodla o poválečném uspořádání světa. A zde je asi ten hlavní důvod, Praha, Plzeň i ty nešťastné Drážďany se měly dostat do sféry vlivu SSSR. A také to, že sovětská vojska byla v únoru 1945 již 150 km od Berlína a společně s 1. československým armádním sborem osvobozovala Československo.

Pomník obětem tohoto náletu v Praze nenajdete, možná destičku na upomínku těch stovek obětí. Některé z nich byly dokonce nalezeny až po desítkách let při výstavbě nových objektů. Také televize nebude mít dvouhodinový pořad k této události. Historici, politici i média budou případně mlžit. Připomínat hrůzy 2. světové války se nehodí. Skutečný důvod náletu nebyl ze strany Američanů nikdy objasněn. Místo omluvy jen samé dohady… Kdo z mladé generace o těchto událostech něco ví.

Někdo moudrý kdysi řekl: „Historie není, pokud není připomínána!“