Dnes zbyl jen smutný pohled na prázdné kravíny, vepříny, mizející ovocné sady. Mladí odcházejí do měst za prací a místo s kombajnem jezdí někde ve skladu s multikárou. A ti poslední sedláci, co na vesnici zbyli, neví, co pěstovat, co chovat. Půda hnůj téměř nevidí, nahrazuje jej chemie. Kdysi slavné selské rody nemají další následníky.

Na kvalitní zemědělské půdě se betonuje, staví se velkosklady. Desetitisíce kamionů se valí po silnicích a přiváží potraviny, které si přitom dokážeme vyrobit sami. Ve velkém dovážíme brambory, jablka, mrkev, česnek, vepřové maso… Dovážené ovoce dozrává v kamionech bez přirozeného slunečního světla. Maso na dlouhou cestu se zmrazuje, poté rozmrazuje, to vše snižuje jeho kvalitu. Dotační politika deformuje ceny.

Chudoba se zabydluje ve stále větším počtu rodin. Děti nemají na obědy, na sportovní aktivity, nejezdí na lyžařské kurzy. Stravovací odborníci nám dávají rady, jak uvařit oběd z ničeho, místo v Čechách nakupujeme v pohraničí. Výlet českého premiéra pro lacinější potraviny do Německa se stal dokonce hitem na sociálních sítích.

Je mi smutno, když vidím, jak babičce na venkově kontrolují komín a zároveň desetitisíce kamionů s jejich uhlíkovou stopou úředníkům EU nevadí. O zničených komunikacích ani nemluvě. Ani dvě desítky let od vstupu do EU nemají čeští zemědělci stejné podmínky, jako zemědělci v Německu, Francii, Polsku nebo ve Španělsku. Stáváme se tak pouhým odbytištěm, zároveň ničíme české zemědělství, deformujeme krajinu, ztrácíme potravinovou soběstačnost.

Před lety mnozí z nás byli naivními prosťáčky, nyní přišel trest. Již třetí rok, vedle narůstajících obav ze stále většího zapojení ČR do válečného konfliktu, sledujeme se strachem rostoucí ceny potravin, energií i doprovodnou inflaci. Ta znehodnocuje naše vklady, navyšuje hypotéky… Prudce rostoucí výdaje na zbrojení jdou na úkor sociálních a zdravotních potřeb občanů. Chlubíme se stamiliardovými nákupy tanků Leopard, letounů F-35.

Místo ratolestí míru, máváme zbraněmi. Není proto překvapením, že stát hospodaří ve vysokém deficitu, jeho dluh dosáhl neuvěřitelných 3,332 bilionu korun, Fialova vláda tak zadlužuje příští generace. Také české rodiny se propadají do dluhů, jejich zadlužení přesahuje dva biliony korun. Oba tyto číselné údaje si neumíme ani přestavit… Nedostupné bydlení dopadá na mladé rodiny. Důsledkem toho je alarmující nízká porodnost, Česká republika stárne. Vláda nedostatek pracovníků zejména v průmyslu řeší zahraničními pracovníky, především z Ukrajiny. Ani ta „moudrá“ EU nenabízí jiné, ale jen migrační řešení. Následné sociální a migrační dopady vidíme na západ od nás.

Několik čísel závěrem. Ještě v roce 1989 v českém zemědělství bylo přes milion dojnic, nyní jen třetina. Obdobný stav je i u rostlinné výroby, u ovoce. Brambor sklízíme dokonce 4x méně oproti roku 1989. Propad výroby je i u zeleniny, v roce 1989 jí bylo na českých polích 573 tisíc tun, nyní jen 250 tisíc tun. Tedy méně než polovina…

Samozřejmě to není jen vesnice, která skomírá. Nedávno jsem si přečetl, že před 2. světovou válkou jsme byli 7. nejvyspělejší zemí na světě, značky, jako ČKD, Tatra, Zetor, Avia…, dobývaly svět. Nyní jsme asi největším velkoskladem Evropy.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele