Již dva roky sčítáme oběti, ta poslední čísla jsou hrozivá, 27tisíc nakažených, více než sto obětí za den. Musíme také vidět, že za každou obětí jsou i desítky dalších nešťastných lidí. Jsme ve válce s pandemií, umírají lidé…

Naši předkové prožívali skutečnou válku. Kolik bylo denního odříkání, kolik bylo denního strachu. Pomníky válečných obětí vidíme stále v každé obci. I v té době byli mnozí malověrní, pochybovační, přesto převažovala soudružnost, víra ve vítězství. Podobně, jako tehdy i dnes bojujeme s nepřítelem i dnes umírají lidé, dokonce i na prahu života…

Vidím denně ty stovky školáčků s rouškami, místo dětského smíchu, dětských her, sportu, kolem nich je obava z možné nákazy. V zájmu celku, ale i těch dětí, si musíme mnohé odepřít, naši předkové by se nad těmito pseudoproblémy jen pousmáli. Nesmíme dopustit kolaps školství, zdravotnictví, sociálních služeb, ale i celé ekonomiky. My všichni dnes procházíme zkouškou naší zralosti.

Zdravotnický personál stojí v první bojové linii, denně vidí oběti této války. Také nemocnice statečně bojují, jsou často na konci svého úsilí i kapacit. Místo přešlapování, či dokonce zpochybňování jejich kroků, zdravotníci musí cítit naši podporu. Pomozme jim v tom… Zejména politici mají v těchto dnech velikou zodpovědnost. Každý jejich chybný krok, či nerozhodnost, může vést k naší prohře. Volební kampaň již dávno skončila, dnes očekáváme jednotný postup všech politiků proti zákeřnému nepříteli.