V těchto květnových dnech si každoročně připomínáme výročí konce 2. světové války v Evropě. S touto válečnou hrůzou jsou spojeny desítky milionů obětí, miliony zmařených lidských osudů. Za touto válkou zůstala zničená města, vyvražděné a vypálené vesnice. Při německém tažení na východ měly být slovanské národy porobeny, vyhlazeny. Nezapomínáme ani na Mnichov 1938, na zradu našich spojenců, Anglie a Francie.

V těchto květnových dnech si připomínáme také hrdinství těch, kteří osvobozovali naši vlast od německé okupace! Tisíce jejich pomníků jsou rozesety po celé naší vlasti.

Těm neznalým dějin, či těm nenávistným, připomínáme, že v Československu našlo svou smrt 140 000 vojáků Rudé armády, 33 000 rumunských vojáků, ale i stovky vojáků dalších našich vítězných spojenců. Mezi nimi 116 vojáků americké armády. Všichni mají naši úctu.

Nezapomínáme ani na hrdiny domácího odboje, na tisíce československých vojáků, kteří padli na své bojové cestě. Květnovým povstáním českého lidu před 73 lety vyvrcholil náš protinacistický odboj. Vážíme si obětí všech hrdinů, co padli za svobodu Československa.

Hlavní tíhu bojů za svobodu našich národů nesla Rudá armáda. Byla to ona, která již 6. října 1944 vstoupila společně s 1. československým armádním sborem na území Československa. Osvobodila celé Slovensko a v konečném průběhu války v roce 1945 většinu měst a obcí v českých zemích. V ranních hodinách 9. května Rudá armáda vstoupila do bojující Prahy. Nadšení Pražané připravili hrdinům Rudé armády nezapomenutelné přijetí. Záplavy květin se staly symbolem poděkování osvoboditelům…
Nemusí se to mnohým líbit, ale taková je skutečnost, proto hrdiny nekádrujme, dějiny neměňme!

Odmítáme snahy nových vykladačů dějin nechat zapomenout, ponížitči zneužít památku těchto hrdinů. Kácejí se jejich pomníky. Přebarvují se dějiny. Současná protiruská rétorika vyvolává naše obavy, že je cestou do doby studené války.