Jen nouzová opatření vlády zabránila tomu, aby ještě nad pokořeným maršálem zazněly oslavné projevy pražského primátora, nebo starosty Prahy 6. I přes tyto „nedostatky „ se pražská radnice zapsala do dějin druhé světové války. Ostatně již jedno vítězství má, to když odstranila smíchovský památník, ten slavný tank, hned krátce po listopadu 1989.

Dnešní datum bylo vybráno radnicí zcela záměrně. Vedle zápasu se zákeřnou epidemií, při které umírají tisíce obětí, kdy máme zcela jiné starosti… A tak v časných hodinách, když ulice jsou ještě prázdné se přikradli její likvidátoři, jak lupiči… Ale asi to hlavní, z čeho pražskou radnici více bolela hlava, je blížící se 75. výročí konce druhé světové války.

Připomínám, že právě před 75 lety tanky maršála Koněva vstoupily na půdu Německa. Hitlerovská říše se hroutila, Praha již cítila blížící se svobodu, vypuklo Povstání českého lidu a právě tehdy na zoufalé volání pražského rozhlasu reagoval maršál I. S. Koněv. Jeho tanky vyrazily od Drážďan přes Krušné hory na Prahu, byla to jízda o čas. Praha v té době čelila útoku zejména SS divizí Wallestein, Wiking, Raich, hořela Staroměstská radnice, tisíce padlých či zavražděných vlastenců. Jen díky postupu Rudé armády nebyla Praha zničena a padlých nebylo více.
 
Panu primátorovi i starostovi připomínám, že maršál I.S.Koněv patřil k nejvýznamnějším velitelům Rudé armády. Byl velitelem 1.ukrajinského frontu, který svedl rozhodující bitvu na konci druhé světové války o Berlín. Pod jeho velením bojovali i naši vojáci na východní frontě. Rudá armáda, to nejsou jen Dejvice, to je i Československo, kde našlo svůj poslední odpočinek 150. 000 padlých příslušníků Rudé armády. Přinesli svobodu našim národům. Jistě i v Dejvicích jsou hroby padlých sovětských vojáků padlých i popravených. Nosili uniformy Rudé armády….
I před těmi padlými se dnes stydím.